Článek
Když v minulé sezoně nehrál a prožíval těžké chvíle, říkal si, že se má dobře. V hlavě vzpomínal na chvíle, kdy ve čtrnácti jezdil na tréninky do Plzně autobusem a domů se vracel v devět večer. „Říkal jsem si, že to muselo být strašné a že teď mám komfort. Nemohl jsem si stěžovat,“ vypráví Hranáč. Mluví o své cestě, zlepšení Hoffenheimu, krajanech v týmu Adamu Hložkovi a Vladimíru Coufalovi i nadcházejících reprezentačních zápasech.
Napadlo by vás před rokem, že teď budete na reprezentačním srazu jako člen základní sestavy Hoffenheimu, který je na pohárových místech?
Abych byl upřímný, dokázal bych si to představit, protože jsem o tom snil. Byl to můj cíl. Chtěl jsem hrát. Je pravda, že teď přijíždím v asi nejlepší možné náladě, ale že se pohybujeme na těchto příčkách, odráží práci trenéra i všech v klubu. Po letních změnách si vše sedlo. Máme perspektivu do budoucna a věříme, že budeme takhle pokračovat.
Jak jste se změnil vy za poslední rok?
Člověk se mění postupně. Je těžké to popsat. Myslím, že teď mi vše sedlo. Každý z nás na hřišti ví, co má dělat. Každý má svou roli, kterou si plní. Předtím se mi do cesty postavilo několik překážek, ale to je prostě život. Určitě přijdou další. Není všem dnům konec a rozhodně nemám otevřenou cestu do nebe. Bez překážek by to nebylo ono. To mě ale na fotbale i baví.
Vybavuji si, když jsme spolu dělali rozhovor minulý rok před Eurem, kdy jste vyprávěl svůj příběh. Mluvil jste o tom, jak jste dojížděl do Plzně na tréninky, odcházel z domu v sedm ráno a vracel se v devět večer. Mise v Hoffenheimu do vaší cesty tak nějak zapadá, že?
Jo, s tím souhlasím. Přijde těžká chvíle a pak zase lepší období. Když jsem v Hoffenheimu nehrál, vzpomněl jsem si na časy, kdy jsem jezdil do Plzně autobusem. Říkal jsem si, že to muselo být strašné a že teď mám komfort. Nemohl jsem si stěžovat.
Mohlo být hůř, že?
Přesně tak. Celkově je pro mě nejdůležitější, když jsou lidé kolem mě zdraví. To se zatím daří, a proto jsem šťastný. Jak jsem zmínil, baví mě cesta, že si za něčím jdu a že vidím další postupný krok. Přehrával jsem si v hlavě různé momenty a vždycky jsem si odůvodnil, že jsem udělal správný krok.
Jak třeba?
Například tím, že si myslím, že být střídající hráč v bundesligovém týmu je lepší než hrát v české lize v základní sestavě. Já to tak vnímám, kvalita je rozdílná. Byl jsem pořád rád, že jsem krok do Německa udělal. Každý den jsem se poznával novou zemi, nové lidi, nový tým, učil se jazyk.
Postupně jste se aklimatizoval.
Posouval jsem se, nikdy jsem si nelámal hlavu tím, proč jsem sem šel. Nikdy jsem si nestěžoval. Soustředil jsem se na to, abych se každý den o nějaké procento, o kousíček zlepšil. To mě hnalo a pořád žene vpřed.
Potvrzujete si, že jste v hlavě silný?
Dřívější časy mě zocelily, ale myslím, že každý hráč na téhle úrovni musí ukazovat nějakou psychickou odolnost. Každý zápas se vám nepovede, nikdo není dokonalý. Vždycky přijde tlak a vy se s ním musíte popasovat a ukázat, že jste silný. Cítím i podporu od lidí z klubu, kteří se mnou celou dobu komunikují a podporují mě.
Jak jste pokročil v němčině?
Na tréninku rozumím, pokyny se mi líp vstřebávají. Je to pro mě jednodušší, když trenér mluví. Když ale máme video mítink, je vše překládané do angličtiny, která je pro mě pořád jednodušší než němčina.
Byla pro vás zlomem letní přestávka?
Myslím, že jo. Hráli jsme spoustu přátelských utkání, kde jsem mohl trenérům i vedení ukázat, že to ve mně je a že mám kvalitu na to, abych v týmu mohl být. Minulou sezonu to bylo složité, tým hrál o záchranu, trenér mě neznal a nechtěl nic měnit, což chápu. Teď jsem šanci dostal. Jsem šťastný, jak to teď je.
Čím to, že Hoffenheim nyní tak šlape?
Je to souhra mnoha věcí. Máme skvělý tým, přišly výborné posily, které fungují velice dobře. Všichni bojují a neskutečně běhají. I kluci z lavičky přinesou na hřiště kvalitu. Všechno do sebe zapadlo. Chybí nám ještě jeden střípek, a tím je Adam Hložek. Čekáme, až se uzdraví.
Jak na tom Adam Hložek momentálně je?
Měl by od tohoto týdne začít trénovat s týmem a zapojit se do klasického tréninkového režimu.
Jaké má v týmu postavení?
Má silnou pozici. V minulé sezoně patřil k nejlepším hráčům. Dá se říct, že jeho góly zachránily Hoffenheim. Přispěje k tomu, abychom se zase zlepšili.
V týmu máte od léta i dalšího českého spoluhráče Vladimíra Coufala. Zapadl dobře, že?
Sedlo mu to neskutečně. Hraje se mi s ním skvěle, přidává asistence. Z jeho přínosu těží celý tým. Je to super. Je vidět, že strávil několik let v Anglii. Má zkušenosti a pořád také skvělý fyzický fond.
V obraně nastupujete vedle sebe. Jste spolu už sehraní?
Rozumíme si, sedli jsme si. Každý den po snídani si spolu zahrajeme šipky a pak jdeme na trénink.
Kdo je lepší šipkař?
Zatím on, protože má víc zkušeností. Učím se od něj, ale občas ho i porazím. (úsměv)
Předpokládám, že vám pomáhá, že jste v mužstvu tři Češi, co?
Rozhodně. Můžeme mluvit česky, kdy se lépe a detailněji pobavíme. Máme podobný humor, vtipkujeme, bavíme se o reprezentaci, probíráme politiku. Je to fajn.
Cítíte, že jste na vlně a že se vám teď hraje lehčeji?
Určitě se vám líp dýchá, když se vám pár zápasů povede. Máme čtyři výhry za sebou, ale myslím, že i utkání předtím jsme neodehráli špatně. Situace mohla být ještě lepší, ale nestěžujeme si. Máme nový tým, v základní sestavě zůstali snad jen dva nebo tři hráči, ale už jsme si na sebe zvykli. Můžeme koukat na vyšší příčky.
Je Bayern Mnichov opravdu tak ustřelený od zbytku?
Když jsme s nimi hráli doma, v prvním poločase jsme cítili, že bychom je mohli zdolat. Ale oni jsou výjimeční v tom, že když mají jedinou šanci, promění ji. Harry Kane ji dostal a využil. Pak měl ještě dvě penalty. Prohráli jsme 1:4, což bylo smutné. Ovšem myslím, že jsme odehráli dobrý zápas. Bayern je však soupeř s úplně jinými možnostmi.
Jak těžké je bránit Harryho Kanea?
Má jinou typologii než ostatní útočníci. V německé lize jsou na hrotu většinou bijci, rychlá monstra. Harry je spíš technický. Ví, kam si má naběhnout a seběhnout si pro míč. Dokáže dávat i krásné pasy. Je to skvělý hráč. A hlavně je nekompromisní v koncovce.
Teď vás v reprezentaci čekají přátelský zápas se San Marinem a kvalifikační utkání s Gibraltarem. Co od nich očekáváte?
Doufám, že je zvládneme. Nastoupíme proti soupeřům, které bychom měli porazit. Doufám, že to tak bude a že navíc ukážeme i kvalitu. Chceme mít co nejlepší pozici do baráže.
Trénink fotbalové reprezentace pod vedením tria Jaroslav Köstl, Jan Rezek a Jaroslav PlašilVideo: Sport.cz
Je ve vašich vizích i účast na mistrovství světa?
Každý hráč by tam chtěl hrát. Je to jeden z největších turnajů, zápasy sleduje většina světa. Bylo by krásné dostat tam Českou republiku. Musíme budovat tvář týmu, abychom i tam případně obstáli.
Když jsme u vizí, kam by ideálně měla směřovat vaše osobní cesta?
Může se ohýbat do různých stran. Nejlepší by bylo, kdyby se mi dařilo dál jako doposud v této sezoně. To je hlavní. Pak bych mohl udělat třeba krok do Premier League, která je v mých očích odskočená od všech. Ale vždycky se musíte přizpůsobit situacím, které vám život přináší. Uvidíme. Hlavně musím pracovat.
