Hlavní obsah

Dovedl Kuvajt k triumfům, teď Máčala připomíná, jak tvrdou daň soupeř českého týmu zaplatil za sankce FIFA

Zdeněk PavlisSport.cz

Nechápal to. Všechen ten humbuk a povyk mu hlava nebrala. Kuvajt byl na nohou. Co na nohou, vzhůru nohama. Hlavní město a celá země s ním. „Co se děje? Vždyť to tady vypadá, jako kdybychom vyhráli asijský šampionát. Nebo dokonce mistrovství světa,“ obracel se český trenér kuvajtské reprezentace Milan Máčala udiveně na šejka honosícího se titulem prezident asociace, když letoun dosedal na letištní plochu a roloval po ranveji.

Foto: archiv autora

Audience u kuvajtského emíra po vítězství v Gulf cupu.

Článek

S vlajkami vyvěšenými z kabiny pilota, s nadšením panujícím na palubě speciálu vracejícího se na konci října v šestadevadesátém roce z Ománu, kde Kuvajt právě vyhrál Gulf Cup národních mužstev zemí kolem Perského zálivu.

„Vždyť jsme vyhráli jen Gulf Cup," podivoval se Máčala euforii mladých a starých Kuvajťanů, dětí, stejně jako jejich dědečků a babiček při cestě z letiště na stadion Kazmy, kde čekalo fotbalisty triumfální přivítání.

„Normálně ta cesta trvá třicet minut, my jsme ale popojížděli špalíry nadšených lidí čtyři hodiny a já se teprve v otevřeném autokaru dozvěděl od šejka, proč je celá země na nohou. ,Nechápeš, byla tady přece invaze. Válka. Teď jsme svobodní a dali jsme i tvým přispěním celému světu na vědomí, že žijeme a existujeme'," vysvětloval mi a já si v tu chvíli uvědomil, co fotbal pro Kuvajťany znamená. A také jak obrovským úspěchem pro ně je, že jsme ve finále porazili Katar a stali se vítězi Gulf Cupu. A za dva roky v Bahrajnu jsme proti Saúdské Arábii triumf zopakovali," vzpomíná osmasedmdesátiletý trenér na největší úspěchy, kterých na své první štaci v arabském světě dosáhl.

Foto: archiv autora

Milan Máčala přebírá v Ománu jako první trenér řád za rozvoj sportu a kultury II. stupně.

„První ale nebyly. S kuvajtskou Kazmou, kde jsem více než dvacetileté působení v arabském fotbale začínal, jsem už předtím vyhrál Gulf Cup klubových celků. To bylo překvapení ještě větší, protože když jsem ve čtyřiadevadesátém roce mužstvo přebíral, figurovalo uprostřed ligové tabulky. Jenže hned v první sezoně jsme získali mistrovský titul a letěli na finálový turnaj do Emirátů. A dokonce jen s jedenácti hráči, protože víc jsem jich v tu chvíli k dispozici neměl. Čtyřikrát jsme tam vyhráli 1:0, dostali se do finále a já narychlo sháněl náhradníka, který by za námi dorazil. Jinak hrozilo, že finále budeme hrát jen v deseti. Ale i s náhradníkem jsme turnaj vyhráli," přibližuje Máčala, s čím vším se setkal a musel vyrovnávat v zemi soupeře, který ve čtvrtek vyrukuje v Olomouci k přípravě s českou reprezentací.

Zvládal to. S Kazmou získal mistrovský titul i v dalších dvou sezonách, vyhrál s ní Emírův pohár i Pohár předsedy vlády, takže z klubové lavičky vedla cesta zákonitě k národnímu mužstvu.

„Za trochu dramatických okolností. Přede mnou totiž vedl reprezentaci Kuvajtu bývalý kouč kyjevského Dinama a sovětské sborné Valerij Lobanovskij. Vyhodili ho, ale on skončit odmítl a navzdory všem tlakům ve funkci setrvával, zatímco já trénoval současně Kazmu a reprezentaci. A v té době hodně silnou a kvalitní reprezentaci."

Foto: archiv autora

Reprezentace Bahrajnu měla před mezikontinentální baráží s Novým Zélandem o postup na MS 2010 v Jihoafrické republice tréninkový kemp v Rakousku. Sehrála zde přípravný duel s Interem Milán, který tehdy vedl José Mourinho.

Přes čtyři roky vedl kuvajtský národní tým, odkoučoval rovných sedmdesát zápasů, které mu dopomohly k tomu, že dnes figuruje ve světovém žebříčku trenérů s největším počtem reprezentačních utkání na kontě na čtvrté příčce. Neuvěřitelné číslo, které Máčala posbíral.

Celkem 25 střetnutí jako trenér Československa, 70 ve službách Kuvajtu, 3 na lavičce Spojených arabských emirátů, 27 jako kouč Saúdské Arábie, 62 jako trenér Ománu, dalších 58 ve službách Bahrajnu.

„A to bylo angažmá u reprezentace Emirátů záskokem, kterému jsem se vzpouzel. Před Konfederačním pohárem FIFA v roce 1997 v Rijádu propustili v Emirátech brazilského reprezentačního trenéra a hledali narychlo náhradu. Jejich nejvyšší představitel přiletěl do Kuvajtu, mě si v jedenáct večer zavolali, a že musím nabídku přijmout. Odmítal jsem, argumentoval, že o fotbale v Emirátech nemám přehled a o reprezentaci už teprve ne, ale nic platné to nebylo. ,Je to naše bratrská země, která potřebuje pomoc,' slyšel jsem a musel jít. Po třech trénincích jsem Emiráty v Rijádu nakonec opravdu vedl a v rámci možností to dopadlo dobře. Hlavně proto, že jsme porazili Saúdskou Arábii a skončili před ní, což byl pochopitelně úspěch," s odstupem čtvrtstoletí Máčala přibližuje, jak to také v arabském fotbale chodí.

„Ono těch příběhů byla spousta... Startovali jsme třeba na turnaji v rámci Asijských olympijských her v Thajsku, kterého se měla zúčastnit mužstva mladých hráčů splňujících věkovou hranici danou reglementem FIFA pro olympijské výběry. My se s Kuvajtem pokynů drželi, jenže když jsme se probojovali až do finále, vyrukoval proti nám Írán s první reprezentační garniturou. I tak jsme mu vzdorovali s prohráli s ním jen 0:2."

Foto: archiv autora

Milan Máčala jako trenér československé reprezentace.

Dvacet let poté, co Máčala v Kuvajtu skončil, je reprezentace z Perského zálivu úplně jinde, než bývala. Na podobné úspěchy, jako v éře českého trenéra, totiž čeká už desetiletí marně. Natož aby se jí mohlo třeba jen snít u účasti na mistrovství světa, kde ve roce 1982 uhrála dokonce remízu s československým týmem.

„Zatímco za mého působení měl Kuvajt hodně silné a kvalitní fotbalové mužstvo, později doplatil na sankce, která nad ním vynesla FIFA za vměšování vlády do jeho řízení. Třikrát se stalo, že byl uvržen do izolace, takže byl vyloučen z kvalifikace mistrovství světa, nesměl hrát asijský šampionát, Arabský pohár FIFA, nemohl startovat na Panarabských hrách ani Gulf Cupu. Přišel tak o celou jednu generaci hráčů a teď proto začíná nanovo... Se dvěma fotbalisty, které jsem jako kluky trénoval ještě já, ale jinak vice méně s mladými hráči sbírajícími teprve zkušenosti. Do výkonnosti a výsledků mužstva se to samozřejmě promítlo. I proto u národního týmu skončil jako trenér můj někdejší svěřenec Thamer Enad a na lavičku usedl Španěl Carlos González, o sedm let starší bratr Pabla Gonzáleze, který hraje v Olomouci za Sigmu. Nový kouč vede Kuvajtu klubový celek SC Kuvajt a teď od mládežnické reprezentace do 23 let povýšil k áčku," netají Máčala, že je náramně zvědav na současný výběr Kuvajtu a jeho čtvrteční konfrontaci s českým mužstvem.

Máčalova trenérská bilance
ČESKOSLOSLOVENSKO: 28. srpna 1990 - 24. března 1993, 25 zápasů, 10 výher, 8 remíz, 7 porážek, skóre 37:27, úspěšnost 56%
KUVAJT: 4. května 1995 - 12. listopadu 1997 a 14. dubna 1998 - 15. února 1999, 70 zápasů, 34 výher, 14 remíz, 22 proher, 139:74, 58,57 %
SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY: 13. prosince 1997–17. prosince 1997, Konfederační pohár FIFA v Rijádu, 3 zápasy, jedna výhra, žádná remíza, dvě prohry, 2:8, 33 %.
SAÚDSKÁ ARÁBIE: 18. června 1999–14. října 2000, 27 zápasů, 11 výher, 6 remíz, 10 proher, 34:35, 51,85 %.
OMÁN: 27. března 2001–25. května 2001, 18. ledna 2003-24. prosince 2004 a 16. srpna 2006-30. ledna 2007, 62 zápasů, 40 výher, 10 remíz a 12 proher, 143:50, 72,58 %
BAHRAJN: 27. června 2007–3. března 2010, 58 zápasů, 30 výher, 10 remíz, 18 proher, 93:73, 60,34 %
CELKEM: 245 zápasů, 126 výher, 48 remíz, 71 porážek, skóre 448:267, úspěšnost 61,22 %

Reklama