Článek
„Je možné, že na mě teď budou padat jiné otázky,“ přiznal Souček po pondělním slavnostním křtu. V knize hovoří o svém trápení v příznačně pojmenované kapitole Helikoptéra, z níž vám Sport.cz přináší vybrané části.
„Dlouho jsem se styděl o tom mluvit. Ani rodiče, než jsem se rozhodl sepsat svoji zpověď, neměli páru, že se děje něco zlého. Něco, co mě trápilo natolik, že jsem přemýšlel o konci kariéry. Nespavost. Deprese. Strach o budoucnost. Moje třináctá komnata,“ popisuje Souček.
Psychické potíže ho tížily dva roky. Už patřil mezi stálice West Hamu a nepřehlédnutelné postavy Premier League. Národní tým vedl jako kapitán.
„Umíte si představit ten humbuk, kdyby se provalilo, že kapitán české reprezentace chodí ke cvokaři a bere prášky na depresi? Něco takového pro mě bylo dlouho nepřijatelné. Teď s tím jdu ven, aby se vědělo, že život profíka nemusí být úplná brnkačka,“ vysvětluje Souček v knize.
Potíže se pravidelně objevovaly den před utkáním. Špatný spánek odhalovaly důmyslné hodinky. Souček zkoušel jógu, léčitele, dýchací cvičení, alternativní až šílené nápady jako spirituální rady o špatných geopatogenních zónách, které přenášejí negativní energii. Koupil si infračervené brýle.
Nic nefungovalo.
„Kolikrát jsem se tak snažil usnout, až jsem se z naštvání zpotil. Do toho samozřejmě každou chvíli přišlo nutkání jít se vyčurat. Fakt jsem si připadal jako blázen. Hodinu po půlnoci jsem si dával sprchu, protože jsem věděl, že do tří stejně nezaberu. Koukal jsem na filmy a doufal, že problém pomine,“ vykresluje Souček. „Musel jsem si říct o pomoc.“
Před zápasy se probouzel vyřízený. Byl apatický. Sžíral ho tlak a očekávání. Potíže se podle něj projevovaly i na hřišti, kde nechtěl udělat chybu.
„Dobelhal jsem se po zápase domů, a jak mě stresem a vyčerpáním bolelo břicho, zvládl jsem se jen svalit na gauč. Z pomyšlení, že za čtyři dny hrajeme zase, mi bylo na zvracení,“ vypráví Souček.
Svěřil se manželce, reprezentačnímu fyzioterapeutovi Martinu Janouškovi nebo klubovým lékařům v Londýně.
Stupňující potíže řešil i prášky. „Nejdřív melatonin, bylinky na noci bez probouzení. Nepomáhaly. Lexaurin, prášky na spaní, to už byla daleko ošidnější kategorie,“ vyjmenovával.
Zkoušel různé odborníky. K české psycholožce cestu nenašel. S mentálním koučem Marianem Jelínkem vydržel jedno sezení. „Sportovní hvězdy včetně Jágra si ho nemůžou vynachválit, zachraňuje manažery v nouzi. Tak jsem to zkusil taky. Jedinkrát. Vyprávěl, co všechno dokázal, s kým spolupracoval, komu a jak pomohl. A já si najednou uvědomil: ‚A mě se nezeptáte, jak se cítím a co mám za problém?‘“ líčí Souček v biografii.
S duší fotbalového dobráka dokázal pracovat až Paul Mortimer - někdejší hráč Premier League, který se po kariéře zaměřuje v Anglii na duševní zdraví fotbalových následovníků.
Souček při debatách s ním přestával pochybovat. Získával sebedůvěru. Zase dokázal před zápasy usnout. Tou dobou vznikla i oslavný vrtulník.
„Moje oslava se stala součástí West Hamu a hlavně součástí mě samotného. Vyjadřuje to můj vnitřní pocit, že umím bojovat. Odjakživa jsem se chtěl někam dostat, něco dokázat, překonávat překážky a zůstat silný i ve chvílích, kdy se cítím slabě a ospale. Tak proto helikoptéra,“ píše Souček.
„Po gólu se zakloním, přivřu oči, pootočím se a přestávám se dotýkat země. To gesto nemá evokovat, že všechno špatné je pryč, je to spíš návrat ke kořenům. Ke skutečné lásce k fotbalu, kterou jsem na dva roky ztratil a musel o ni bojovat.“
Osobní zpověď sepsal vytáhlý středopolař s fotbalovými reportéry Davidem Čermákem a Janem Paličkou.
Souček knižně
Kapitán reprezentace Tomáš Souček společně s fotbalovými novináři Janem Paličkou a Davidem Čermákem sepsali autobiografickou publikaci Suk. Vytáhlý záložník v ní popisuje kariéru, vzlety, úspěchy, starosti i psychické problémy. V knize hovoří i jeho blízcí. V prodeji je ve fanshopu Slavie, na webu tomassoucek.cz nebo v knihkupectvích.
Sportovní novináři David Čermák (vlevo) a Jan Palička (vpravo) pózují s fotbalovým reprezentantem Tomášem Součkem a jeho novou autobiografií při jejím slavnostním křtu.
„Davidovi s Honzou jsem říkal, že se jim otevřu po nějakých setkáních. Mluvili jsme o mládí, kariéře a získal jsem důvěru,“ líčí Souček. „Vím, že někteří lidé to budou brát negativně. Sám ale vím, že mně to pomůže. Budu šťastný, když světu řeknu, že není vše jen růžové. Zároveň věřím, že to pomůže i dalším lidem. Chtěl jsem to s nimi sdílet.“
Takhle mluvil Souček na pondělní křtu ve fanshopu pražské Slavie. Mezi sešívanými mikinami, dresy a dalšími klubovými předměty se shromáždili Součkovi nejbližší, přátelé, spoluhráči a další osobnosti.
O víkendu se také čahoun z Havlíčkova Brodu stal nejlepším českým střelcem v historii Premier League. Na rekordní metu se prostřílel i přes těžkosti.
Složité období trvalo dva roky. Poslední prášek na depresi spolkl loni v lednu.
„Fotbal v depresích se proměnil v noční můru, které jsem se potřeboval zbavit, protože mě pohlcovala. Žádná zábava, jen práce z donucení. To už nikdy nechci zažít, byť tuším, že nemám úplně vyhráno. Paulu Mortimerovi, který mě z toho všeho pomohl dostat, jsem zatím nikdy nenapsal: ‚V pohodě, už je to pryč. Navždy pryč.‘
Noc před zápasem si občas lehám do postele s lehkými pochybami.
Možná už chápete, proč jsem svoji třináctou komnatu otevřel. Dřív mě užíralo, že nejsem ten válečník jako dřív. Bál jsem se přiznání. Bál jsem se reakcí. Bál jsem se sám sebe. Teď už o tom naštěstí mluvit můžu a pevně doufám, že to pomůže lidem, kteří prožívají podobné trable. Zdaleka se nemusí jednat jen o vrcholový fotbal.“
