Hlavní obsah

ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: O životnosti trenéra rozhoduje i schopnost komunikace aneb o mudrosloví Berbra

4. 2. 2020 17:26

Účast na společenské prezentaci mě čekala i o týden později na galavečeru krajského královéhradeckého fotbalu. V sobotu 25. ledna se v hotelu Zlatý Lev uskutečnil reprezentační ples FC Slovan Liberec. Moji přítomnost organizátoři vyžadují, neb součástí programu je uvedení dalšího hráče do Dvorany slávy. Do té byl prvně uveden Tomáš Janů a druhým rokem dali fanoušci v internetovém souboji s trenéry Jaroslavem Šilhavým a Víťou Lavičkou nejvíce hlasů mně. A to se cení, protože si jich velmi vážím. Nejen proto, co hráčsky i trenérsky ve fotbale dokázali, ale hlavně pro slušnost, moudrost, korektnost.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalový expert Ladislav ŠkorpilFoto: Vlastimil Vacek, Právo

Článek

Od tohoto ocenění uvádím každoročně dalšího nového člena Dvorany slávy za přítomnosti již dříve uvedených, kterými posléze byli Petr Papoušek, Jiří Štajner, brankář Láďa Maier a Pepa Lexa. Letos se této cti dostalo Liboru Janáčkovi, který působil v prvním týmu Slovanu od roku 1990 až do závěru podzimu 1999, kdy odešel za trenérem Petrželou do Bohemians. Sám jsem měl to potěšení jej trenérsky vést po celý poslední rok jeho působení.

Aranžmá předávání ceny je nápaditým spojením fotbalových generací, když současní hráči vytvoří na tanečním parketu špalír a tím Libor Janáček přichází k těm, co již ve Dvoraně slávy jsou, k vedení klubu a čeká jej, i jak říkal můj asistent Petřík, že ten nejvyšší, čili inženýr Ludvík Karl.

Když jsem byl o slovo moderátorem požádán, zmínil jsem, co mě a Libora Janáčka spojuje. Nejen to, že byl rok v roli mého hráče, ale i věrnost a oddanost ke klubu. U něho umocněna tím, že byl prakticky doma, neb jeho působiště Bílý Kostel a Hrádek nad Nisou jsou Liberci blízké.

A já jsem v Liberci svůj druhý domov našel. Trénoval jsem ho více než sedm let. V hotelu Lev jsem v roce 1999 bydlel a po 21 letech jsem v něm při předávání ceny zase. A ta vazba s libereckými fanoušky je oboustranná. Při mém druhém trenérském příchodu vyvěsili v hledišti transparent: „Láďo, vítáme tě zpět, rozzáři nám náš modrobílý svět!" Jak to bylo milé! Z uplynulých 21 let jsem byl trenérem 7 a ve zbývajících 14 letech vedli A-tým Slovanu trenéři: Griga. Lavička, Zach, Petřík, Šilhavý, Rada, Slovák, Hornyák, Csaplár, Kotrba, Trpišovský, Holoubek, Hoftych.

O životnosti trenéra rozhodují výsledky na hřišti, ale i sociální inteligence se schopností komunikace. Když jsem se ptal sekretáře Sparty Ríši Ulrycha, v čem je největší síla trenéra Václava Ježka, řekl, že v tom, že věděl kdy, komu a co říct. A já dodám, že i neříct. V mudrosloví Národu slovanského v příslovích Františka Ladislava Čelakovského stojí: „Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti". A v mudrosloví Romana Berbra jsem se dočetl: „Pomluvy vymýšlejí závistivci, blbci je roznáší a idioti jim věří."

Bývalý československý fotbalista. V minulosti Ladislav Škorpil rovněž trénoval československou juniorskou fotbalovou reprezentaci a českou reprezentaci do 21 let. V sezoně 2001/2002 společně s Josefem Csaplárem vyhráli se Slovanem Liberec český titul.

Reklama

Sdílejte článek