Článek
Dobře vědí, že slavné fotbalové adresy na Letné a v Edenu nevyprodají. „Šest nebo sedm tisíc fanoušků by se na velkých stadionech Sparty nebo Slavie ztratilo,“ poví Černý. „Arény v menších městech, kde je po mezinárodním fotbale hlad, jednadvacítka naplní snáz.“
I proto v září 2019 Lvíčata vyrazila do Budějovic, na místní Střelecký ostrov se vejde něco přes 6 tisíc diváků. Čeští mládenci napoprvé porazili Litvu 2:0 a cestou na EURO se hodila i bezgólová remíza s Chorvatskem. Budějovické kouzlo zafungovalo i v úspěšné kvalifikaci na letošní mistrovství Evropy, z pěti partií nevyšla jen bitva s Anglií (1:2). A loni v září se na Dynamu slavil barážový postup přes Island.
„Měli jsme ambici vytvořit jednadvacítce stabilní zázemí, kde bude moct hrát většinu domácích zápasů. A v minulé kvalifikaci se nám to povedlo,“ vzpomíná Černý. „Podobně to funguje i jinde: například Dánové hrají všechno ve Vejle, menším městě dál od Kodaně. Je výhodné mít stálý domov, na druhou stranu je otázka, jestli vám jedno místo časem nezevšední.“
Hráčům v jednadvacítce to moc nehrozí, každé dva roky se většina týmu vymění. Takže i menší pětihvězdičkový hotel na kraji centra populární Hluboké, odkud je to na stadion Dynama jen 11 kilometrů, často vítá nové hosty. „I já tu jsem poprvé,“ přikývne brankář Lukáš Horníček, jenž měl v jednadvacítce premiéru v září. „Prostředí je hodně příjemné. Zámek na kopci, golfové hřiště naproti hotelu…“ Nebo o kus dál zoologická zahrada, kam v minulém cyklu chodil obránce Adam Gabriel, nevšední mládenec mnoha zájmů.
„Kluci mají průměrně tři až čtyři hodiny volna denně, ale ne v kuse. Snažíme se, aby pořád byli trochu na špičkách, zároveň je ale nechceme zahltit povinnostmi,“ popisuje Černý.
Trenér Jan Suchopárek si zakládá na stmelovacích aktivitách, i na Hluboké může dojít na bowling či vědomostní kvíz. A ve volnu třeba na karty, které hráči rádi mastí. O peníze? „To nemůžu říct,“ usměje se gólman Horníček.
„Taky si občas dám partičku, ale nesedím u toho každé odpoledne,“ vypráví záložník Kryštof Daněk. „Ve volnu si odpočinu na pokoji nebo u kafe pokecám s klukama. A když si chci vyčistit hlavu, jdu se projít. Možností je hodně, i proto se sem vracíme rádi.“
Na tréninky se z Hluboké jezdí mimo jiné do nedalekého Olešníku, kde v krajském přeboru i ve dvaačtyřiceti střílí góly excelentní útočník David Lafata. A v tréninkovém centru Dynama už tým stihl autogramiádu pro talenty z místní akademie. „Klub nám vychází maximálně vstříc, nic není problém,“ oceňuje Černý.
Před Walesem i Dánskem jednadvacítka chystá jednu specialitu: ve čtvrtek a v pondělí oproti zvyklostem nepotrénuje na hlavním budějovickém stadionu, kde bude v obou případech už o den dřív. „Oficiální trénink má jednu nevýhodu, přesně daných 60 minut. Většinou to stačí, ale občas bychom to rádi o pět nebo deset minut protáhli a ještě si třeba něco vyzkoušeli. Jenže to nejde, po hodině musíte z placu,“ vykládá Černý. „Usoudili jsme, že bude lepší dát si trénink v Budějovicích už ve středu a mít ho dlouhý, jak chceme. Už dřív jsme měli jednu zajímavou sérii: když jsme neabsolvovali předzápasový trénink na stadionu, vyhrávali jsme. Na Islandu jsme ho měli a prohráli jsme…“
Na Hluboké i v Budějovicích si Černý zvykl říkat: „Všechno jako minule.“ Ovšem už na příštím srazu to podle všeho bude jinak, v listopadu bude jednadvacítka s velkou pravděpodobností hrát jinde. V kvalifikaci bude mít volno, rýsuje se jeden přátelák na 20. listopadu. A místo? Nejspíš nový stadion v Hradci Králové, o kterém se v souvislosti s jednadvacítkou mluvilo už v létě. Mohl by to být užitečný test na březnovou kvalifikaci s Islandem.
„V kombinaci s Pardubicemi se nám nabízejí nové zajímavé varianty. Východní Čechy jsou region, kde reprezentace nehrály desítky let, navíc to není daleko z Prahy. Sen o jednom domácím místě pro jednadvacítku se nám tím pádem trochu rozplývá, což ale nemyslím ve zlém. Dobrou zkušenost jsme měli i v září v Uherském Hradišti nebo v předminulé kvalifikaci v Karviné,“ zmiňuje Černý další potenciální destinace. „Nic není definitivní, ovšem na jih v téhle kvalifikaci už asi nepojedeme.“
