Článek
Dusík, jenž zároveň vede sportovní redakci České televize, nabízí, že by Klub sportovních novinářů mohl být mediátorem při řešení situace.
Klub sportovních novinářů vydal prohlášení, v němž odmítá jakýkoliv způsob nátlaku na nezávislost médií. Jak vnímáte tento krok tří ligových klubů vy?
Přiznám se, že mi to nepřijde jako vhodné řešení. I kdybych přijal argumenty klubů, očekával bych, že prvním krokem bude podnět pro etickou komisi KSN.
Případů, kdy byla akreditace odebrána jednotlivým redaktorům, už se stalo i v Česku několik. Ale pamatujete podobný krok hned několika klubů vůči celé redakci?
Pokud se nepletu, kdysi už podobná snaha byla, ale nakonec na ni nedošlo. O podobné situaci jsme se bavili na kongresu mezinárodní asociace AIPS, ale ta byla spojena s jednou zemí z jihovýchodní Evropy…
Kluby se ve svém společném prohlášení odvolávají i na porušení etického a morálního kodexu Klubu sportovních novinářů. Zaznamenal jste, že by byl porušen?
Pokud se klubům zdálo, že některé články porušují etický kodex, pak by logickým řešením byl podnět k etické komisi KSN a ta by se dle daných pravidel vyjádřila. Dokud k tomu nedojde, nechtěl bych vyjádření předjímat.
Jak by tedy klub či jiná sportovní organizace měly postupovat, pokud se domnívají, že o nich některé médium informuje opakovaně nepravdivě?
Pokud mají takový pocit, pak je to právě na podnět etické komisi.
Často se objevuje argument, že kluby jako soukromé organizace přece mají právo rozhodovat o tom, koho vpustí na svůj stadion…
To je samozřejmě jeden možný výklad, zároveň je však vrcholový sport akcí s celospolečenským zájmem, což přináší i otevřené podmínky pro práci médií. Tento princip je všeobecně respektován. Neznamená to, že každý, kdo se prohlásí za novináře, má právo vstupu. Jde o rovnost možností. Jsou předem dané akreditační podmínky, kdy právě národní či mezinárodní organizace sportovních novinářů většinou fungují jako jakási profesní komora, která „ručí“ za to, že daná osoba je skutečně sportovním novinářem.
Jak se podle vás může bránit Deník Sport, případně jiné médium, kterému je akreditace odebrána a s rozhodnutím nesouhlasí?
Je otázkou, jak moc má smysl situaci eskalovat. Možností je řada, některé vstřícné k jednání, některé i vyloženě nepřátelské, což doufám nebude tento případ, protože to jsou většinou války, které mají na obou stranách pouze poražené.
Může Klub sportovních novinářů nějak přispět k vyřešení této situace?
První, co jsme nabídli, je možnost podat podnět k etické komisi. Jsme připraveni a nabízíme i přímé jednání, případně roli mediátora celého, podle mého soudu zbytečně vyhroceného, sporu. Ostatně už před tímto prohlášením jsme se domluvili na setkání s předsedou FAČR, kde budeme hovořit o vzájemném respektu, podobným způsobem bychom rádi jednali i se zástupci LFA. Sportovní novinařina je nedílnou součástí sportovního prostředí, jsou to sportovní novináři a novinářky, kdo zprostředkovává příběhy fanouškům, čtenářům, divákům či posluchačům. Zároveň je to kvalitní sportovní žurnalistika, která pomáhá udržovat sportovní prostředí férové.
Nemáte obavy, aby se z tohoto rozhodnutí nestal precedens a některé sportovní organizace si nevybíraly jen sobě spřízněné novináře, které by vpouštěly na své akce?
Podobný pokus by byl dle mého soudu velmi krátkozraký a ve finále by vedl spíš k postupné degeneraci daného týmu či sportu. Ke sportovnímu úspěchu je totiž nezbytná i schopnost zvládat kritiku a někdy dokonce i tu neoprávněnou. Každý úspěšný sportovec to musí umět a odstranění kritiky vede k tomu, že nakonec jeho další dovednosti zakrní. A stejné je to i na úrovni klubu či dokonce celé sportovní organizace. Ale stejný tlak potřebují i sportovní novináři a rozhodně nebudeme hájit jejich špatnou práci. Vždy ale budeme bojovat za jejich práva.
