Článek
Byl jste překvapený, když se kouč Jandač rozhodl po vlně omluvenek oslovit vás?
Nejspíš mi pomohlo, že jsem se v létě trenérům reprezentace ukázal na přípravném kempu. Kdyby mi ale někdo před deseti dny řekl, že pojedu na reprezentaci, tak se mu vysměju. Vždyť první polovina sezóny byla z mé strany hrozná, vůbec jsem se sebou nebyl spokojený.
Na první gól jste čekal téměř dva měsíce. Čím si tak dlouhé čekání vysvětlujete?
Po výborné minulé sezóně ode mě v týmu očekávali, že tuhle budu mít ještě lepší. Teď jsem ale zjistil, jak těžké je to zopakovat. Navíc to nešlo celému týmu, trenér pořád prohazoval lajny, což bylo psychicky náročné vydržet.
Co vám tedy nakonec pomohlo?
Zkoušel jsem všechno možné. Věděl jsem, že jak mi to tam jednou spadne, už to půjde samo. To se potvrdilo, protože v posledních šesti zápasech jsem se trefil pětkrát a konečně už jsme opustili poslední místo. Ale musím přiznat, že moc mi pomohl mentální trenér, kterého máme v týmu.
Jak?
Dával mi různé domácí úkoly. Každý den jsem po trénincích musel zaškrtávat, jestli mám pozitivní energii, jestli jsem hrál dostatečně tvrdě. Prostě jsem si zapisoval skoro všechny své dobré a špatné věci. Mentální trenér se mě snažil podržet psychicky, bavili jsme se i o tom, co si během zápasů říkám na střídačce a jestli jsem pozitivní.
A byl jste?
S tím, jak se moje série bez gólu prodlužovala, jsem byl už spíš negativní. V každém zápase jsem měl jednu dvě šance, trefit jsem se ale nedokázal.
Ne každý sportovec věří, že mu mentální trenér může pomoct. Nebyl jste i vy zpočátku skeptický?
Poslouchám každého, kdo se mi snaží poradit. Nejen trenéry. Ve Švýcarsku má každý tým člověka, který se hráčům snaží pomoct tímto způsobem. U nás se to zavedlo až od této sezóny a musím uznat, že to opravdu funguje.
Věříte, že získanou herní pohodu ukážete i v reprezentaci, jejíž dres obléknete premiérově?
Doufám, že mi zlepšené výkony v klubu přidají v národním týmu na sebevědomí. Budu se snažit předvádět svůj hokej, tedy hrát jednoduše a hlavně tvrdě. Právě důrazem v soubojích se totiž vždycky nabudím.
Očekáváte, že vás přepadne nervozita, až budete proti Finům stát na modré čáře a poslouchat státní hymnu?
Se mnou už to mávalo hned na prvním tréninku. Během úvodního cvičení jsem byl docela nervózní, ale to je snad při premiéře v reprezentaci úplně normální.
Berete svůj debut v národním týmu i jako ocenění vaší nezvyklé cesty? Vždyť do Švýcarska jste odešel už v sedmnácti letech a postupně jste si vybojoval místo v A týmu Ambri-Piotta.
Když se na to podívám zpětně, tak jsem udělal dobře, že jsem z Čech odešel. Nevím, kde bych teď byl, kdybych zůstal. Odchod ven mi určitě pomohl.
