Článek
Sezona už je za rohem. Jak se těšíte, až znovu vjedete do ostrého zápasu?
Čekání už bylo dlouhé, moc se těším. Ještě se pořád dostávám do formy, zatím necítím takovou jistotu na ledě. Letní přípravu jsem měl kvůli kempu v Utahu trochu zkrácenou, tak jsem pak musel trénovat sám.
Co jste si z organizace NHL, která vás loni draftovala v šestém kole, odnesl za poznatky?
Byl to obrovský zážitek. Snažil jsem se nasát a pochytit co nejvíc, hlavně co se týče posilování, protahování, ale především stravy. Naučil jsem se víc najíst před zápasem. Vždycky jsem si dal jen něco lehčího, ale když jsem si spočítal kalorie, moc to nevycházelo. V utkání jich totiž spálím strašně moc. Teď se snažím zapracovat na tom, abych si držel váhu.
Jak vůbec probíhá takový rozvojový kemp?
Každý den máme dva tréninky na ledě. Pilujeme bruslení bez puku, potom i dovednosti s pukem a střelbu. Chodíme i do posilovny, kde nám předávají spoustu poznatků. A měli jsme také spoustu přednášek, třeba i o finanční gramotnosti. Bylo toho hodně. Prožil jsem takový návrat do školy, seděli jsme v lavicích a psali si poznámky.
Dres Utahu jste si zatím oblékl jen v trénincích, ale jak vás žene dopředu, abyste se v něm jednou představil i v ostrém zápase?
Obrovsky, chci se o to poprat. Před třemi roky by mě to ani nenapadlo, ale teď si postupně plním hokejové sny. A mezitím přicházejí další, tedy i ten zahrát si NHL. Snad tomu dokážu jít naproti. Hodně napoví tahle sezona. Dávám si na sebe trochu tlak, chci se ještě zlepšit a sbírat víc bodů. K tomu ale potřebuju zapracovat na zakončení, získat větší jistotu a umět bez přemýšlení chladnokrevně vystřelit.
Útočník Mladé Boleslavi Vojtěch Hradec během akce Media day Tipsport extraligy.
Utah nedraftoval nikoho pod 190 centimetrů. Cítíte u sebe výšku jako velkou výhodu?
Vzrůst sám o sobě nestačí, ale určitě pomůže v osobních soubojích. Já jsem vyrostl až v posledních letech. O to víc jsem ale musel zapracovat na obratnosti a bruslení. Chci se vyprofilovat jako two-way centr, platný dozadu i dopředu. Takoví hráči jsou podle mě nedocenění. Příkladem je třeba Ondra Palát.
V čem je nejtěžší přechod do dospělého hokeje?
V juniorce je na všechno mnohem víc času. Myslel jsem si, jak jsem rychlý a šikovný, ale pak jsem přišel do áčka a procitl jsem. Musel jsem zrychlit a naučit se hru víc předvídat. A najednou i tlak byl mnohem větší. S tím mi hodně pomohli spoluhráči, hlavně Dominik Lakatoš a Honza Buchtele. Brali si mě stranou a radili mi, jak se s tím vším popasovat.
Celou kariéru zatím hrajete jen za Mladou Boleslav. Jak si vážíte toho, že jste se z mládeže propracoval až ke stabilní roli v A-týmu?
Pocházím z Boleslavi, odmala jsem chodil na stadion fandit, a tak mě hodně lákalo si tady taky jednou zahrát extraligu. Dřel jsem pro to a jsem strašně rád, že teď můžu nastupovat za áčko a plnit si sen. Minulá sezona mě dost posunula. Je mi jasné, že takový prostor není samozřejmostí. Vážím si toho a chci důvěru splatit.
Vojtěch Hradec během tréninku hokejové reprezentace
Ve sbírce z minulé sezony máte bronzovou medaili z mistrovství světa dvacítek. Kam jste si ji vystavil?
Mám ji ve vitríně v obýváku u rodičů. Vždycky když jdu kolem, podívám se na ni. Musím říct, že dvacítky mi už docela chybí. Zrovna jsme se o tom bavili s Adamem Barešem po zápase na Kladně, že bychom hned na sraz jeli.
Juniorský hokej pro vás lednovým šampionátem skončil, ale hned jste nakoukl i do reprezentace dospělých. Jaké pro vás bylo si zahrát pět zápasů v českém dresu?
Neskutečný zážitek. Vůbec jsem s tím nepočítal. Myslel jsem si, že si během reprezentační přestávky trochu odpočinu, ale najednou mi zavolal pan Rulík. Nevěřil jsem, že si sen o národním týmu splním už v 19 letech. Tak snad se mi povede to zopakovat, je to velká motivace.
