Článek
V rozhovorech už se 29letý útočník ke kokainové aféře vrací nerad. Nyní ovšem udělal jednu výjimku. Mandát se o nejtěžším období v životě rozpovídal pro klubové kanály v rámci projektu Dynamo děkuje, v němž se Pardubice snaží upozornit také na důležitost prevence duševních onemocnění.
Dopingovou kontrolu absolvoval Mandát 12. prosince 2020. „Říkal jsem si, že to bude v pořádku. Látku jsem si neaplikoval den před zápasem. Ale byl jsem nervózní, když jsem čekal na výsledek,“ připouštěl.
Když mu test vyšel pozitivně, v Dynamu se s ním ihned rozloučili. „Za tu botu jsem si lepší zacházení nezasloužil. Říkal jsem si, jestli to není naposled, co jsem na tomhle zimáku,“ podotkl.
Následné měsíce se proměnily v peklo. „Byl jsem zdravý fyzicky, ale psychicky ne. Měl jsem velké deprese. Ležel jsem v posteli a nebyl schopný se vykopat zpod peřiny. Vždyť jsem měl 116 kilo a říkal si, že to je možná můj konec s hokejem,“ vzpomínal.
Navíc nechybělo mnoho a sáhl si na život. „Už jsem tu vůbec nemusel být. Dva týdny jsem měl sebevražedné myšlenky na denní bázi. Vyhledával jsem si praktiky, jak se co nejjednodušeji zavraždit. Neviděl jsem světlo na konci tunelu, proč pokračovat v životě,“ pronesl mrazivá slova. „Jsem moc rád, že jsem to ustál. Sebevražda nic nevyřeší, naopak bych ublížil ještě více lidem,“ uvědomoval si zpětně.
I s podporou rodiny se dokázal vyhrabat z nejhoršího. „Řekl jsem si dost a postavil se zpátky na nohy,“ líčil. Pomohla mu tvrdá práce, domluvil si totiž brigádu na pile. „Bral jsem to jako svůj osobní trest. Po první hodině, kdy jsem měl tričko úplně durch, jsem najednou viděl hodnotu peněz,“ usmál se.
„Říkal jsem si, že jsem blbec, že teď musím pracovat tady. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem mohl něco dělat. Díky tomu jsem se dostával z největší krize. Kdybych sem nejezdil, bylo by to o dost horší,“ tušil Mandát.
Pardubický hokejista Jan Mandát (vlevo) v souboji s Graemem McCormackem z Hradce Králové, vpravo brankář Stanislav Škorvánek.
Díky náročné řeholi zhubnul potřebná kila a následně se vrátil i k hokeji. Po takřka roční pauze se vydal do zámořské soutěže ECHL, na kterou se nevztahuje dopingový trest pod hlavičkou IIHF. „Bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Utekl jsem od lidí a negativních komentářů. Začínal jsem tam od nuly,“ vzpomínal. „Hlavně jsem byl rád, že zase můžu oblékat výstroj a makat na sobě,“ popisoval.
Po vypršení dvouleté stopky se vrátil do Pardubic, kde se vypracoval v jednoho z lídrů. „Říkal jsem to už mnohokrát, jsem moc vděčný za tuhle druhou šanci a snažím se ji splácet každý den,“ vzkázal.
Mnohem více už se soustředí také na mentální stránku života. „Hokej miluju, ale na světě je mnohem důležitějších věcí. Právě zdraví, fyzické i duševní,“ uvědomuje si. „Pracuju na sobě sám i s profesionálem. Když řeším nějakou situaci, vždycky si řeknu, jestli je to tak vážné, nebo to zveličuju,“ dodal Mandát.
