Článek
Co bylo rozhodující pro vaši výhru? To bleskové vyrovnání po devětadvaceti vteřinách?
To si ani nemyslím. Do utkání jsme nastoupili a bylo to šedesát minut tvrdé dřiny. Od začátku jsme byli lepší, tak sedmdesát procent času jsme byli na puku. Ale bylo samozřejmě důležité, že jsme si tu remízu vzali hned zpátky a pak přidali i další gól. Z naší strany celkově výborný zápas, od začátku do konce.
Byli jste hodně hladoví po tom zakončit šestizápasový trip po stadionech soupeřů výhrou? Byli jste rychlejší, agresivnější...
Ta Morava je v tom cestování specifická. Už jsme si to zkusili v Brně, teď jsme hráli ve Zlíně a dneska jsme vstávali snad v pět ráno, abychom do Ostravy dojeli vlakem, měli tady nějaký dril na ledě a stihli si ještě odpočinout na hotelu. Ale prospělo nám to. Měli jsme teď těch výjezdů hodně, ale zvládli jsme to fakt docela slušně.
Brankář Daniel Dolejš z Vítkovic čelí střele útočníka Jiřího Smejkala ze Sparty.
Vstřelil jste první gól po návratu do Sparty, kde jste se vzal u té tyčky?
No, já už ten gól taky hledám od začátku letní přípravy a musel jsem si pro něj dojet 400 kilometrů do Ostravy. Už je devět kol pryč, jsem rád, že je tam! Doufám, že jsem to prolomil, když už jsem si pro něj zajel až do brankoviště.
Budete teď vstávat před každým zápasem v pět ráno, aby přišly další?
No to doufám, že ne! Ale jestli mi to pomůže k tomu, že budu dávat v každém zápase gól, tak jsem pro. (smích)
Na ledě Vítkovic Sparta osmkrát za sebou prohrála. Musí mít v sestavě Adama Poláška, tak jako v lednu 2016, aby dokázala v Ostravě vyhrát?
Už jsem to slyšel od kluků v kabině. Jsem rád, že si z prvního zápasu proti Vítkovicím v sezoně vezeme domů tři body.
Zleva Jan Schleiss z Vítkovic a Jan Košťálek ze Sparty.
Jak se vám tu hraje?
Je to hezké. Vyrůstal jsem tady, mám tu rodinu, kamarády a jsem vždycky rád, když hraju doma. Pro mě i pro ně je to takové zpestření. Vždycky si to užívám.
V ochozech jste měl bratra (kondiční trenér Radim Polášek), který byl hodně vidět i slyšet. Zaznamenal jste to?
Zaznamenal. Brácha, to je takovej..., jak bych to řekl. Jeho to baví, máme mezi sebou takovou body language (řeč těla), co jsme si vycvičili už zamlada. Já na něj hodně dám. Jak na ledě, tak mimo něj.
Brankář Sparty Jakub Sedláček čelí ataku útočníka Vítkovic Ondřeje Romana.
V utkání byly k vidění dvě zvláštní situace Nejprve ležel na ledě Ďaloga, ale nepískalo se a Kurovský toho využil k brejku. Pak nebyl schopný hrát zase Lakatoš a vy jste tu chvíli dali gól. Je to v pořádku, že se hraje, když někdo leží na ledě?
Já jsem, a nechci, aby to vyznělo blbě, zastáncem toho, že když hráč nemá nic s nohama, nebo není otřesený, tak se má zvednout a odjet. Ďalo dostal loktem do hlavy, tak věřím, že byl chvíli mimo, ale takové to, že někdo spadne a zůstane ležet, to už je více fotbal než hokej.
Andreji Nestrašilovi stačil v Třinci jeden gól, aby se vystřelil zpátky do Ruska. Bude to stejné i ve vašem případě?
Jeden gól? Já si myslím, že asi ne. My to máme teď s klukama dobře rozjeté, nesoustředím se na nic jiného. Mě to tady baví a nemám ani pomyšlení někam odcházet.
