Článek
Zatím se Musilům, vnukům legendárního Jaroslava Holíka, poštěstilo obléknout stejný dres jen párkrát v reprezentaci. „Teď v Dynamu přijde premiéra na klubové úrovni, v denním režimu a jsem za to vážně rád," říká David. Těší se oba. „Už jsme se s Adamem hodně na to téma bavili. Dával mi dobré reference na Pardubice, rozhodnutí o přestupu jsem musel stejně udělat jen já sám," líčí obránce Musil, jenž na Třinec nezanevřel.
„Dal mi šanci při návratu z Ameriky a za těch pět let jsem se tam hodně naučil, nejen jako hokejista, ale i jako člověk. Když se naskytla šance jít do Pardubic, vzal jsem to jako novou, možná i potřebnou výzvu. Jednodušší to bude mít i celá rodina, už nebude muset dělit přízeň mezi víc extraligových týmů," usmívá se David.
Setkání svých dětí v pardubickém dresu, který sám čtyři ligové sezony oblékal, si cení i mistr světa z roku 1985 František Musil. „Znám dobře rodinnou historii. Taťka dodnes hodně prožívá hokej a přeje nám úspěch, ale kariérní cestu už bere trochu jako naši věc. Sám si lebedí hlavně v roli dědy, díky mně má teď v Pardubicích 11měsíční vnučku. To pro něj bude asi hlavní důvod, proč sem často jezdit," přemítá starší z bratrů.
David Musil už má za sebou hodně hektické stěhování. „Přece jen jsme za tu dobu v Třinci nashromáždili dost věcí, ale bylo potřeba je nějak naskládat do pardubického bytu," prozrazuje. Líbí se mu, že Dynamo má velké ambice. „Vím, jaký jsem hráč, nevadí mi být pod tlakem s lákají mě vysoké cíle. Chci si na ledě odvést to svoje, hlavně prospět týmu. Nelze ale něco slibovat předem, musí si to sednout a hlavně potřebujeme hrát jeden pro druhého," tvrdí.
Hodně ho zamrzelo, že se nevešel na soupisku reprezentace pro mistrovství světa, ačkoli odjel s národním týmem i do Tampere. „Cítil jsem z mužstva velkou sílu a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi bylo jedno, že mě poslali domů jako obránce navíc. Byl jsem dopředu obeznámen se situací, přesto doufáte, že se něco stane a zapíšou vás," připouští.
Když na šampionátu dorazil ze zámoří Michal Kempný, měl Musil smůlu. „S čistým svědomím můžu říct, že jsem odvedl maximum a s rozhodnutím trenérů nic nenadělám. Na druhou stranu jsem se po týdnu vrátil k rodině, odletěli jsme na dovolenou do ciziny, ale klukům jsem úspěch moc přál a klobouk dolů, jak pro něj došli," uzavírá.
