Článek
„Uspět po reprezentační pauze na ledě tak silného soupeře je pro nás obrovským povzbuzením. Jsme na dobré cestě se v extralize udržet, avšak musíme zůstat pokorní. Ještě nás čeká pořádná šichta. V pátek hrajeme s posledními Pardubicemi, to bude strašně důležitý zápas," přemítá čtyřiatřicetiletý Hruška, jehož jméno po závěrečné siréně brněnští fanoušci nadšeně vyvolávali. Mnozí z nich jeho nečekaný odchod nesli docela těžce.
Gól, jímž Hruška zvýšil vítkovické vedení na 4:2, příliš neslavil. „S Kometou jsem byl spjatý od mala, nebylo by vhodné metat salta nebo předvádět nějaké jiné šaškárny. Radoval jsem se uvnitř," svěřil se.
Jan Hruška z Vítkovic (uprostřed) překonává svého bývalého spoluhráče, brankáře Brna Marka Čiliaka.
Prozradil, že byl před utkáním hodně nervózní. „Normálně cestou na zápas za dvě minuty v autobuse usnu, ale tentokrát jsem vůbec nezabral. Při rozbruslení to ale ze mě spadlo, na utkání jsem už byl stoprocentně soustředěný," tvrdí Hruška.
Ostravským trenérům s taktikou neradil. „Nebylo to potřeba. Oni měli Kometu perfektně nastudovanou. Nachystali nás skvěle. Parádně nám vyšel úvod střetnutí, dvougólové vedení nás nakoplo. A když Brňané srovnali na 2:2, povedlo se nám vstřelit klíčovou třetí branku. Pro mě je to sladká výhra, byť s poněkud rozporuplnými pocity," uvažuje.
Přesto Hruška po vítězství připustil, že cítí určitou satisfakci. „Trochu ano, vždyť jsem se stal v Kometě nechtěným. Brněnským klukům ale dál fandím, mrzelo mě, že na ně diváci pískali," zaznamenal.
Zprava Martin Erat z Brna a Jan Hruška z Vítkovic.
