Článek
Kdy vás tedy zase uvidíme v extralize?
Máme nějakou domluvu s trenéry, nerad bych ji teď ale prozrazoval. Pro mě je nejdůležitější, že mohu hokej vůbec hrát, za to jsem samozřejmě rád. A momentálně neřeším, jestli je to v první lize, nebo v extralize. Samozřejmě bych chtěl dál být součástí extraligového hokeje. Zranění mě už nijak nelimituje. Děkuju doktorům za to, jakou odvedli skvělou práci.
Blíží se Vánoce, byl by pro vás návrat do extraligy tím nejlepším dárkem pod stromeček?
Pro mě už bylo nejhezčím dárkem, že jsem furt naživu. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem dostal druhou šanci. Doktorům se povedla operace a můžu dál hrát hokej. Myslím, že dárek jsem si už vyčerpal…
Jaroslav Vlach se po zlomenině obratle chystá k návratu.
Ač vyhlášený tvrďák, budete mít na krajíčku, až zase vyjedete na led v dresu Bílých Tygrů?
Emoce tam asi budou velké. Na krajíčku třeba mít budu, ale to nikoho zajímat nebude. Stále proti nám bude stát extraligový soupeř, kterého budeme potřebovat porazit. Možná až po zápase. Podle toho, jak utkání dopadne. Nechci předjímat, určitě budu spokojen, že jsem zpátky, a možná budu i dojatý. Ale uvidíme, jak to všechno bude.
Na led jste se vrátil nejprve na Mikuláše v první lize. Bral jste hraní za Kolín jako test, zda vůbec budete moci hrát dál na nejvyšší úrovni?
Ano, určitě to pro mě byl určitý test, jestli ještě můžu na ledě v zápase fungovat. Sám jsem s tím nápadem za trenéry přišel. S kluky v Liberci jsem trénoval, jsou uprostřed sezony, týmu se daří a věděl jsem, že pro mě bude těžké se hned vrátit. Kluci hrajou výborně.
Oddychl jste si, když se ukázalo, že to půjde?
Už předtím jsem věděl, že je to na dobré cestě. Ono čím blíž zápasu bylo, tak i na trénincích jsem postupně začal chodit do kontaktu, zúčastňoval se soubojů jeden na jednoho, dva na dva a žádné bolesti jsem neměl. Spíš jsem měl ještě omezenou hybnost hlavy a trochu hůř se mi koukalo doprava. Takže bylo důležitý, abych tam s pomocí fyzioterapeutů dostal zpátky plnou hybnost a mohl otáčet hlavou na obě strany, abych se na ledě mohl orientovat. Takže nejdřív jsem zjistil, že mi nevadí kontakt, pak už jsme mohli dál rozcvičovat hlavu, abych měl přehled na ledě a nejezdil s hlavou jen doleva. Kdyby to šlo jen napůl, nemělo by to smysl.
Nebude vás vzpomínka na ten nešťastný náraz do mantinelu alespoň na začátku nějak limitovat, zkrátka, že budete hrát opatrněji?
Tohle musíte z hlavy vytěsnit. Kdybych na to myslel, tak bych v kariéře dál pokračovat nemohl. Pochopitelně nějaký respekt tam pořád je a ze začátku určitě i bude. Ale když pak hraji, tak na to nemyslím. Ten adrenalin a hra vás pohltí tak, že na to ani myslet nemůžete. Na to zkrátka není čas. Někdy si na to samozřejmě vzpomenu, ale při zápasech a tréninkách to nejde.
Jak složité je tohle z hlavy vypustit? Obzvlášť pro vás, kterého v kariéře dost potrápily otřesy mozku a nárazům byste se měl vyhýbat.
Pro mě to asi nějak extrémně těžké není. Alespoň v to doufám. Jsem taková povaha, že mě strhne zápas, adrenalin a vidím jen tohle, nic jiného. Samozřejmě kdybych nebyl takový divočák, neměl takovou zahleděnost a víc o tom přemýšlel ještě v době, kdy jsem byl mladší, těch otřesů třeba mohlo být méně. Jenže takový byl zkrátka můj styl. Ničeho nelituju, takhle to prostě je. Snažím se soustředit hlavně na hru a na to, abych byl prospěšný pro tým a pomáhal mu. Nikoliv na to, jestli mě něco bolí nebo omezuje, protože pak bych pro tým prospěšný nebyl.
Mimo jste byl téměř tři měsíce. Utekly vám rychle, nebo naopak pomalu?
Každá pauza je dlouhá, v sezoně i ta čtrnáctidenní. Ale takhle dlouhé zranění jsem v sezoně ještě v kariéře neměl. Když jsem stál kvůli těm otřesům, vždy to bylo na předělu dvou sezon, kdežto nyní jsem se zranil hned ve druhém kole. Jasně, že hlavou mi běhaly myšlenky, že jsem měl dobré léto, odmakal celou letní přípravu a hned ve druhém zápase se zranil. Pak jsem si ale hned řekl: Ty vole, buď rád, že jsi vůbec tady! Tohle všechno se dá zase dohnat. Takže jsem poslouchal doktory a dělal věci, co mi dovolili. Dlouhý to bylo každopádně a samozřejmě jsem se těšil, až do toho budu moci zase naskočit.
Bylo by to horší, pokud by se Tygrům tak nedařilo?
Určitě ano. Přišel jsem na hokej, klukům se dařilo, vyhrávalo se. Po zápasech jsem chodil do kabiny, kde mě pozitivní energie samozřejmě nabíjela. I když v koutku duše vás mrzí, že to nemůžete prožívat s nimi. Určitě je to však lepší, než kdyby tady byla ponorka a prohrávalo se. Klukům to hrozně přeju, protože každý den tvrdě pracují, a jsem rád, že se jim to takhle vracelo. Nějaké prohry sice byly, ale výhry převažovaly.
Když jste se zotavoval ze zranění a ještě nevěděl, zda budete moci dál hrát, nepřicházely někdy černé myšlenky, co kdyby už to nešlo?
Upřímně ne, protože jsem prostě věděl, jak se cítím. Neměl jsem žádné velké bolesti. Navíc si myslím, že když si nasadíte do hlavy, že to nepůjde, tak to opravdu fungovat nebude.
Aneb je důležité zůstat pozitivní.
Přesně tak. Takhle vážné zranění jsem sice neměl, ale nějaká jsem v kariéře prodělal, a vždy se s nimi snažil hrát. Když jsem měl zlomeniny rukou či nohou, vždy jsem si dal do hlavy, že to půjde, a ono to ve finále vždy nějak jde. Samozřejmě záleží na druhu zranění, ale vždy jsem se snažil hrát se vším. Hodně je to o hlavě. Minulou sezonu jsem měl dvakrát na ruce zlomený prst, v play off palec, na noze malíček a nevynechal kvůli tomu ani zápas.
Odstavil vás až zlomený obratel.
S tím už hrát nešlo. (usměje se) Ale v minulé sezoně mě zastavila nějaká viróza. Jel jsem do Boleslavi, zvracel jsem. Zkusil ještě rozbruslení a fakt to nešlo. Byl jsem úplně bez síly.
Takže žádné úvahy, co byste případně dělal, pokud byste musel kariéru skončit, nebyly?
Už když jsem jel na operační sál, tak jsem věděl, že když se operace podaří, budu moci v kariéře dál pokračovat. Takže jsem určitě žádné myšlenky na konec kariéry neměl. Přestože se mě na to ptalo spousta lidí a mysleli si, že už ani hokej hrát nebudu a znovu do toho nepůjdu. Ale mě tohle nikdy nenapadlo. Je mi 33 a doufám, že budu moci hrát hokej co nejdéle to půjde. Je mi jasné, že na život po kariéře se člověk musí nějak chystat, ale když si teď budu dávat do hlavy, že nějaký konec kariéry bude, urychlím ho. Žiju přítomností, mám pouze teď a tady.
