Článek
„Jsem rád, že jsem tady. Už to tady znám. Navíc mám konečně po delší době nějakou jistotu a mohu se v klidu připravovat na nadcházející sezonu. A třeba nynější smlouvu i prodloužím. nechci ale předbíhat. Uvidíme, co bude," říká třiatřicetiletý hokejista.
O tom, jakou roli bude v Olomouci vedle Branislava Konráda mít, se s trenéry zatím nebavil. „Vím, že Braňo tady spoustu let odváděl skvělé výkony, chytal neskutečně. Na druhé straně, v dnešní době se už tolik neřeší, zda ten či onen je jasná jednička. Jdu do toho s tím, že do brány se dostaneme oba, a ten co mu to půjde líp, bude chytat víc. Když to bude Braňo, budu mu přát. Hlavní je týmový úspěch," zdůraznil.
Na úvodním tréninku na ledě hrací plochu ve stařičké olomoucké hale pokryla mlha. Nijak ho to ale nevykolejilo. „Není snadné něco v tom dělat. Ve Zlíně, kde jsem vyrůstal, jsme však měli podobné prostředí, takže jsem na to zvyklý. Pro mě tedy nic nového," smál se.
Naposledy působil na Slovensku, v Banské Bystrici. „Měl jsem to tam strašně těžké. Chvíli přede mnou tam přišel trenér z Kanady. Když jsem dorazil já, byli jsme v tabulce jedenáctí. Pak jsme chytili formu, přišel čerstvý vítr a skončili jsme čtvrtí. Bohužel, já se zranil. Tlačili na mě, ať to zkusím co nejdříve a já návrat uspěchal, svalové zranění na stehně se mi obnovilo, takže chytat jsem znovu začal až v play-off. No a čtvrtfinále jsme prohráli v sedmém duelu, což bylo po výborném vzestupu takovou černou kaňkou," vrací se zpátky.
Když mu skončí sezona, hokej zpravidla nechce ani vidět a odpočívá. Po té poslední to ovšem bylo jiné. Manželku má z Lotyšska, které na mistrovství světa vybojovalo historicky první medaili, když v boji o bronz zdolalo 4:3 po prodloužení Američany. „Musel jsem se proto na Lotyše dívat a musím přiznat, že takové emoce z hokeje jsem snad ještě neměl. Ta země není tak hokejová jako třeba naše, či Rusko, ale o to více je to uchvátilo. Oslavám jsem se ale vyhnul. Klukům, znám jich z toho týmu hodně, jsem jen gratuloval. Oni pak juchali dlouho. Narážky, že byli lepší ne Češi, jsem ale od nich žádné neslyšel. Jsou skromní," podotkl.
Věří také, že v Olomouci ho čekají lepší časy, byť z týmu hodně opor odešlo. „Hraje se tady už několik let podobný hokej. Vždy, když někdo z klíčových hráčů odešel, podařilo se ho nahradit. Někdo vylétl a bylo to. Management tady přesně ví, co dělá. A co je jiné než jinde, to je soudržnost a kamarádství v kabině. To není všude obvyklé. Už mám za sebou hodně štací a tak vím, o čem mluvím," pochvaluje si Sedláček.
