Článek
Do Komety jste v létě přestupoval z Vítkovic s nálepkou střelce a stěžejního hráče, roli jste ale v Brně nenaplnil. Mrzí vás, jak to nakonec všechno dopadlo?
Nechci si stěžovat, chybu hledám v sobě. Kdybych hrál líp, měl o pět šest gólů víc, trejd by se neřešil. S panem Zábranským jsme se v létě domluvili, co po mně bude chtít. Pak přišel nový trenér Fiala, který si k tomu taky chtěl říct svoje a viděl moji pozici trošku jinak. Bylo mi řečeno, že začnu ve druhé lajně, ale v ní jsem vlastně neodehrál ani jeden zápas. Měl jsem dostávat prostor v přesilovkách, jenže v Brně jsou top hráči, kteří jsou v nich fakt dobří. Druhou přesilovkovou formaci pustí do hry na dvacet třicet vteřin, což je pak taky složitější.
Během několika měsíců jste dvakrát měnil klub. Zažil jste docela turbulentní rok...
Stěhování bylo ale v pohodě. Samozřejmě přes svátky do Hradce to bylo trochu hektický, ale nejsem trémista nebo typ, který by se tím stresoval. K hokeji to patří, jsou horší věci.
Rodiče máte v Plzni, táta se přitom jezdil dívat skoro na každý váš zápas, ať jste hrál za Plzeň, Vítkovice nebo Brno. Platí to pořád?
Jo, táta je nejvěrnější fanoušek. Furt mu tu vzdálenost a cestu trochu zkracuju. Měl to 450 kilometrů, pak 300, teď už jenom 200 (úsměv). Po zápasech je spíš kritik. Když mi řekne dobrý, je to už velká pochvala. Ale tak to má být. Aby mě plácal po ramenou, to není správná cesta.
V Hradci bydlíte sám?
S přítelkyní Adélou, která už dostudovala, má státnice. V červnu nás na jedné farmě kousek od Slap čeká svatba. Máme tady taky psa, Anglického kokršpaněla. Je to takový malý dítě, třináctikilovej mazlík (úsměv). Bydlíme nedaleko Tereziánského dvora, na zimák to mám pěšky jenom pět nebo šest minut.
Jak vám sedí defenzivnější systém hry, který mužstvu naordinoval kouč Růžička?
Kluci mi říkali, že se styl malinko změnil. Snažíme se teď hodně napadat, chodit po soupeři a nestojíme jenom ve středním pásmu. Pan Růžička se nebojí zařvat. Když se mu něco nelíbí, umí nám to dát patřičně najevo a není to žádné hlazení. (úsměv) Myslím, že jsme se poslední dobou celkem zvedli, začali bodovat a plníme pokyny. Pod kůží už máme automatismy. Když jeden hráč někam vyrazí, další čtyři hráči vědí, kam mají jet. Hradec má ambiciozní tým a výborné hráče a gólmana. Můžeme v play off ukázat to, na co máme a dojít daleko.
Šéf klubu Miroslav Schön týmu zkraje ledna kvůli slabšímu hernímu období před vánočními svátky zastavil výplaty. Jak jste to nesli?
Nemůžu mluvit za kabinu, protože já přišel až koncem prosince, a ještě mě v té době platilo Brno. Ale vím od kluků, že to vzali, jak to bylo. Dál bych to nerozváděl.
Mužstvo mělo v tu chvíli na kontě dvě výhry v řadě. Překvapil vás tento krok?
Tak to prostě je. Kdybych podnikal, byl manažerem nebo šéfem firmy v nějakém jiném odvětví a mí zaměstnanci neplnili plán, tak bych byl asi taky naštvanej. Chcete, aby firma šlapala, je to byznys, někdo provede tenhle motivační krok, někdo zase jiný. Každý má svoje metody.
Majitel s týmem před úvodním semifinále Ligy mistrů proti Djurgaardenu promluvil. Všechno jste si ve Švédsku vyříkali?
Řekl nám, co po nás chce. My pak vyhráli nad Djurgaardenem a zvládli další zápasy. Pak už se to neřešilo. Řekl bych, že se zametly drobky a teď je čistý stůl.
Nastupujete v útoku s Kevinem Klimou. Jak vám spolupráce funguje?
Není to špatný. Vytváříme si hodně šancí, což je vždycky známka toho, že to šlape a vyvíjí správným směrem.
Vám se ale letos v koncovce moc nedaří. V úterý proti Kladnu jste skóroval poosmé v sezoně, loni ve Vítkovicích přitom nasázel čtrnáct gólů a v předloňské základní části dokonce devatenáct...
Nemám rád, když se mluví o smůle. Musím si jít za tím furt stejně. Pracovat na detailech, chodit kolem brány. Jestli vymíchám gólmana, dám gól holení nebo kalhotama, je úplně jedno. Klidně začít špinavými góly, potom se nabalí klid na hokejku, který mi chybí. Kluci to teď brali na sebe, může ale přijít doba, kdy to zase bude lepit mně. O tom je týmový sport. Najít chvíli, kdy mě tým bude nejvíc potřebovat a vzít to na sebe.
Jste železným mužem, který od sezony 2012/2013 nezmeškal v extralize jediný duel. Je to o štěstí?
Samozřejmě ho musíte mít. Neutrhnout si koleno nebo rameno. Ale snažím se o sebe starat a zraněním předcházet. Jsem v péči fyzioterapeutů a doktorů, dělám nějaké stabilizační cviky, jím vitamíny. Je potřeba, aby člověk neřešil problém, až když ho něco na těle začne tahat.
Nastupujete do utkání občas i s virózou?
V každé sezoně něco přijde. Teplota 37,5 pro mě není důvod, abych nehrál. Když vyloženě neulehnu do postele se čtyřicítkama, jsem naučený a vychovaný tak, že jdu na led. Hrál jsem párkrát i s antibiotiky.
Neměl jste strach o zdraví?
Doktor mi říkal, že budu víc utahaný, ale nemělo by to mít vedlejší následky. Když mi řekne, že se to nezhorší a nebudou z toho důsledky do budoucna, tak do toho jdu.
Dbáte na zdravý jídelníček. Dáte si občas i knedlíky?
Striktně nedodržuju, že bych měl dělenou stravu. V den zápasu to máme dané, společná jídla, obědy... Knedlo vepřo zelo, husu nebo guláš si ale před zápasem nedám, jenom třeba maso se zeleninou nebo zeleninový salát.
