Článek
Ztrátu na Litvínov a České Budějovice jste stáhli na čtyři body. Můžete si prozatím oddychnout?
Žijeme. Kdybychom prohráli, šance by byla zase mizerná. Pořád jsme ve hře, budeme bojovat do konce. Je tříbodový systém a ještě zbývá dost zápasů. V neděli jedeme do Třince, třeba si odvezeme nějaký bod, to by bylo super. Pak je reprezentační přestávka, potrénujeme a vlítneme do závěrečných bojů.
Vervu jste porazili pošesté v řadě. Věřili jste si na ní o to víc?
Každý zápas je jiný. Pro nás jsou klíčové všechny, ale je jedno, s kým hrajeme a na koho se musíme dotáhnout. Jsme každopádně rádi, že jsme manko trochu stáhli.
Hlavně v první třetině jste dominovali. Byl tohle výkon, od kterého se můžete odrazit?
Rozhodně to bylo zlepšení. Tolik jsme neztráceli puky, hráli jsme jednoduše. Vyhazovali jsme, celkem dobře jsme forčekovali. Ale vždycky máme problém navázat na dobrý výkon. Těžko říct proč. Trenéři o tom pořád mluví, snaží se, abychom zopakovali takový zápas. A bohužel se nám nedaří plnit jejich pokyny. Snad se tentokrát udržíme na vlně.
Jak je psychicky náročné hrát neustále na spodku tabulky?
Já už to takhle mám asi pět let, takže jsem odolný dost. Nevím, jak kluci v kabině. Pro ně to určitě není jednoduché, ale musíme se tím prokousat.
Čím se snažíte jako zkušený kapitán spoluhráčům pomoct?
Bavíme se spolu pořád. Naše hra je o detailech. Potřebujeme dělat pořád stejné věci. Stačí vyhazovat puky, pomáhat si. To jsou klasické jednoduché věci, které dělají i Třinec nebo Sparta, jenže v jejich podání to vypadá úplně jinak. My nejsme schopní tohle dělat konzistentně a ve správných chvílích. Když si kluci uvědomí, že není ostuda jen tak vzít puk a vyhodit ho, a budou to dělat pořád dokola, tak rázem zjistí, že budeme hrát jako teď s Litvínovem a budeme vyhrávat.
Před sezonou jste říkal, že byste si rád zahrál play off. Pořád v něj věříte?
Jsme ve hře, jen o čtyři body za dvěma týmy. Záleží jenom na nás. Rozlosování není špatné. Doma narazíme na soupeře, které jsme schopni porazí. Pokud tyhle body posbíráme, myslím, že je postup pořád reálný.
Kde vy osobně berete motivaci? Baví vás hrát o přežití v extralize, ne o nejvyšší příčky?
Hokej sám o sobě mě pořád baví, to je nejdůležitější. Ale samozřejmě každý rok zažívat to samé není peckový. Už je to dlouho, co hrajeme dole. K ideálu to má daleko.
