Přiletět domů byl vysvobozující pocit, říká Will o hektickém konci v Čeljabinsku

Vraťme se ještě k MS. Nemrzí vás, že jste nakonec přišel o bronzovou medaili?

To je zkrátka život, nenaplánujete ho. Ale i kdybych reprezentační pozvánku přijal, neměl bych zaručené, že se do týmu dostanu. Záleželo by na aktuální formě. Klukům jsem pochopitelně přál a držel palce, ale po náročné sezoně jsem potřeboval být doma s rodinou, se kterou jsme dlouho nebyli pohromadě. Manželka chtěla rodit v Česku, takže poslední tři měsíce se mnou holky v Rusku nebyly. Nebyl jsem ani u porodu.

Druhá dcerka se vám narodila týden po ruské invazi na Ukrajinu a nebylo vůbec jisté, kdy se za rodinou dostanete.

Měl jsem doma miminko, Gabrielku jsem nakonec viděl poprvé až po dvou měsících.... Pro mě to byly hodně náročné měsíce. Člověk hrál hokej a do toho řešil úplně jiný věci. Nic příjemného, byť to nebylo nic ve srovnání s tím, co se dělo na Ukrajině. Ono nebylo vůbec jednoduché smlouvu s Traktorem vypovědět.

Obzvlášť u vás, když jste ji v lednu o dva roky prodloužil. Jak to probíhalo?

S mými spoluhráči v Čeljabinsku jsme řešili furt, co udělat hned jak válka začala. Řešili jsme úplně něco jiného než hokej. Původně jsme byli připravení i na variantu, že prostě nenastoupíme a utečeme. Po konzultaci s ostatními hráči v lize jsme však zjistili, že to zkrátka nepůjde. Každý den se objevovaly nové zprávy, že IIHF pomůže, ale nakonec jsme v tom zůstali docela sami.

Výhodou alespoň bylo, že jste na to byli s parťáky Sedlákem a Hykou tři, je to tak?

Samozřejmě, pro nás to bylo velká výhoda. Všichni jsme byli bez rodin, stále jsme byli spolu. Jak válka začala, taky jsme měli strach, člověk nevěděl, co nastane. Máme spolu skvělý vztah. Spolu jsme i jednali s vedením. I agent bojoval, jak to šlo, ale my jsme byli na zimáku a vyjednávali v kancelářích. Oni chápali, že jsme ve složité situaci, ale moc nerozuměli tomu, proč je pro nás nemyslitelný tam být. Až po dlouhých jednáních souhlasili s tím, že smlouvu na jeden rok přerušíme.

Je tedy možné, že se budete muset do Čeljabinsku za rok vrátit?

Ano, ale věříme, že k tomu nedojde. Zatím to byla jediná možnost, na kterou klub přistoupil s tím, že se uvidí za rok.

Museli jste platit nějaké penále?

Nemuseli. V tomhle se k nám zachovali férově. Ale nebylo to jednoduché. Navíc v době play off bylo nemyslitelný, že by nás uvolnili.

Smlouvu jste měl na dva roky, můžete naznačit, o kolik peněz jste jejím přerušením přišel?

Upřímně je to ta poslední věc, kterou jsem řešil. Sice jsem přišel o dost peněz, ale to není nic proti tomu, jaké šílené věci prožívají lidé na Ukrajině. Je těžké o tom hovořit.

Bylo velkou úlevou za takové situace v KHL skončit?

Ano, jakmile jsme věděli, že už jedeme domů a letěli jsme de facto hned za dva dny po vyřazení s Magnitogorskem. Přiletět domů byl vysvobozující pocit. Tam mi to ani nedocházelo, ale i rodiče měli strach. Nedávali to najevo, ale když jsem jim napsal, že jsem konečně v Praze, tak mi najednou napsali, jak jsou rádi, že jsem doma v bezpečí.

Nakonec jste všichni tři našli angažmá v Pardubicích, byť Sedlák nyní zamířil do Colorada. Pořídilo si vás Dynamo v balíčku?

Ta situace se tak prostě vyvinula. Ono v tu dobu ani nebylo jednoduché o nějakých smlouvách vyjednávat. Vůbec jsme totiž nevěděli, jestli nám Traktor kontrakt ukončí. Pardubice s námi komunikovaly, chovaly se k nám velmi dobře, stály za námi a chápaly naši situaci. Čekaly na nás.

Jak se těšíte na novou sezonu?

Těším se hodně, ale přál bych si, aby válka skončila, svět se trochu zpomalil a bylo to jako dřív.

Pardubice složily ke stému výročí od svého založení silný tým. Berte to s nadsázkou, ale nepřijdete si jako součást hokejových galacticos?

(usměje se) To je těžký takhle říct, až sezona vše ukáže. Jsem však přesvědčený o tom, že vše bude šlapat. Tým bude výborně sestavený, je pod vedením výborným trenérů. Věřím, že budeme maximálně úspěšní. Lidi v Pardubicích si to zaslouží.

Bydlíte u Liberce, budete dojíždět?

Z Liberce je to příliš daleko na každodenní dojíždění, budeme tam bydlet. V polovině května jsem už začal trénovat a připravovat se na další sezonu. Najel jsem na klasický letní režim. Už dlouho jsem zvyklý na individuální přípravu a jsem rád, že mi Pardubice vyšly vstříc.