Článek
Jak zatím hodnotíte české vystoupení na šampionátu?
Zatím je to jako den a noc. Myslím, že jsme si to zkomplikovali zápasem s Nory. Ten průšvih se s námi může táhnout.
Jak vidíte šance na postup do čtvrtfinále?
Myslím, že to zvládneme. Povinně musíme porazit Lotyše, bez toho to nejde. I když to nebude jednoduché, potíže už jsme s nimi měli na olympiádě. Pak ta matematika může být všelijaká. Ale jak Lotyše, tak Kanadu můžeme porazit, je to otevřené. Věřím tomu, že když se do čtvrtfinále dostaneme, letos ho přejdeme. Rozhodně nechci být skeptický. Můžeme jedině překvapit, ale že bychom na akce jezdili s tím, že si budeme malovat o předních umístěních, na to to teď, pokud nepřijedou nejlepší hráči z venku, není.
Co když se ale mezi nejlepší osmičku český tým neprobojuje?
To by byla velká rána pro nás pro všechny. Ale potvrzuje se, že zatímco hokej v zemích kolem nás se vyvíjel, my jsme jen v klidu žili na vlně Nagana a zlatého hattricku. A soupeři nás dostihli. Podívejte se na výkony Norska, Dánska nebo Švýcarska. To přeci nejsou až tak náhodné a překvapivé výsledky. Když se podíváte na jména jejich hráčů na soupisce, najdete řadu individuálně výborných hokejistů. Nepochybně jsou srovnatelní s těmi našimi. Radost z to pochopitelně nemám, ale věřím, že tomu bude jinak.
Co pozitivního jste na hře českého týmu v Německu našel?
Nechci všechno zatloukat do země… Jeli jsme sem s týmem, se kterým jsme sem jeli. Myslím, že je dobře, že kluci dostali příležitost. O to víc se musí snažit. Třeba zápas se Švédskem byl vynikající, to každého potěšilo. Ani proti Švýcarsku to nebylo špatné, narazili jsme ale na výborného soupeře a několika hrubými individuálními chybami jsme si to zkomplikovali.
Dá se už teď, s ohledem na příští MS na Slovensku, pracovat na tom, aby se lépe komunikovalo s hráči z NHL nebo evropských soutěží? Aby v jejich očích získala možnost reprezentovat většího významu?
To je téma na delší diskuzi. Někde jsem si přečetl, že na svazu není člověk, který by s hráči komunikoval. To přece není pravda. Generálním manažerem týmu je František Černík, který funkci zastával i v nejúspěšnější éře českého hokeje, takže kdo ty kluky zná lépe než on? Myslím, že s hráči komunikujeme velmi dobře, žádný zádrhel tam není. Takhle je to i v jiných týmech. Vypadl Detroit, Švédsku mohlo přijet pět hráčů a přijel jen jeden. A v uvozovkách ten nejhorší. S tím se prostě potýkaly i jiné týmy. Vytížení je během sezóny, ještě když je olympijská, tak silné, že hráči mistrovství světa zvažují.
Jak jste vnímal vyjádření některých bývalých reprezentantů, kteří množství omluvenek odsoudili?
V tomhle měli pravdu. Při výstupní prohlídce rozhoduje spíše hráč než doktor. Na druhou stranu ale vím, že někteří kluci byli dobití. Když se budeme bavit o celém balíku omluvenek, sedmdesát procent z nich je podle mě objektivních. Zbylí pak můžou mít důvody, který by neměly být omluvou pro absenci v reprezentaci. To mluvím zejména o mladých klucích. Ta česká pýcha, že mě někdo nevzal tam, kde jsem měl být, mě štve. Je to zbytečné. Spory hráčů s trenéry by měly jít stranou.
Z toho vyplývá další problém. Za hráči, kteří se omluvili, zůstává velká výkonnostní díra…
Na tom je bohužel vidět současná úroveň naší extraligy. Vezměte si, že na Euro Hockey Tour měly všechny týmy čtyři hráče s ročníkem narození 1990 nebo 1991. Mám o našich mladších ročnících celkem přehled, nenapadne mě ale jediný kluk, kterého bychom mohli vypustit třeba do zápasu s Finy. Je to důsledek toho, co se teď snažíme řešit. Jenom si vezměte naši extraligu. Na jedné straně mám obrovský respekt k hráčům, jako jsou Patera, Procházka, Straka nebo Dopita. Jestli tihle hráči ale ve svých letech, kdy jim je kolem čtyřiceti, podepisují smlouvy na tři roky, protože u nás patří k nejlepším a jsou pro své týmy nenehraditelní, pak asi není něco v pořádku. Vzniklo tady určité vakuum a za to někdo může.
