Jordánovi se splašila kladiva a dumal, jak se vlastně slaví medaile

Tampere (od našeho zpravodaje) - Jordán byl mezi roky 2014 až 2018 pravidelným účastníkem mistrovství světa i olympijských turnajů. Pak už se ale do nominace nevešel až do letoška, kdy svým obětavým přístupem přesvědčil trenéra Kariho Jalonena o své prospěšnosti pro národní tým. „Ukázali jsme jako tým obří charakter. Jsem strašně hrdý, že jsem v tomto mužstvu mohl být. Od začátku přípravy, celých devět týdnů stálo za to," těšilo obránce.

Českou touhu po první medaili po deseti letech nepoznamenala ani prohraná první třetina s USA 1:3. „Udělali jsme nějaké chyby, oni je potrestali. Jakmile jsme dali kontaktní gól, už jsem se zvedali. A šest branek ve třetí třetině, to bylo něco neuvěřitelného. Celá střídačka pak byla v euforii," líčil Jordán, jenž se podílel asistencí na druhém ze tří gólů Davida Pastrňáka, který byl nakonec i vítězný. „Nejdřív mi dal Hertlík krásnou žabičku a já viděl Pastu před brankou. Splašila se mi kladiva, nějak jsem mu nahrál a Pasta to krásně trefil," popisoval.

Neřešil sebe, když dělal chyby na začátku turnaje, a nedělal to ani ve chvíli, kdy se rozehrál k velmi solidním výkonům. „Důležité zápasy, které jsme potřebovali ve skupině vyhrát, jsme zvládli. Když bylo potřeba něco si říct v kabině, tak to tam zaznělo. O jednotlivcích to ale vážně nebylo, spíš o síle a odhodlání celého týmu," líčil Jordán, jenž šel příkladem v obětavosti při blokování střel. „Jestli moje bolest pomohla k medaili, tak to celé mělo smysl. Ani nevím, jak se slaví bronz, mám placku poprvé," usmál se.

Návod mu hned dával kapitán Roman Červenka, jenž chraptěl už při cestě z ledu. O hlas částečně přišel během úchvatné třetí třetiny a následném ryku. „Slavit určitě ještě umíme," ujistil. „Je tady spousta kluků, kteří to zvládnou, já už musím být opatrný, ale to jsou věci, které se velmi rychle naučíš. Je potřeba si spolu sednout a užít si ten moment, což dokážeme," měl jasno nejstarší hráč mužstva a jen o pět let mladší Jordán nadšeně přikyvoval.