Hlavní obsah

Neumírá nám vzadu člověk? Hrubec o zběsilé jízdě rižskými ulicemi mnohatunovým autobusem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když jel před dvěma lety s reprezentací na MS naposledy, konalo se v Rize. Nyní se Šimon Hrubec do lotyšské metropole kvůli světovému šampionátu vrátil, rozdílů ale pozoruje spoustu.

Foto: Václav Šálek, ČTK

Šimon Hrubec.

Článek

Riga (od našeho zpravodaje) - Jedním z hlavním rozdílů je ten, že oproti roku 2021 nyní turnaj nepoznamenávají proticovidová opatření.

Je to velká změna, že?

To teda je hlavně ohledně roušek. Když jsem teď k vám přišel na rozhovor, chtěl jsem si stoupnout daleko od vás, jak se mi vybavily ty vzpomínky. Vím, že tehdy se na to moc dbalo. První rozhovor jsem dělal, až se mi záda dotýkala zdi za mnou. Teď je to příjemnější a jiné.

V čem ještě?

Můžeš přijít před hotel a nikdo tě nebude hnát zpátky. Můžeš být chvíli na sluníčku, odpočinout si. A vyjít z hotelu. To je jedna z nejdůležitějších věci.

Trenér Jalonen ještě veřejně neoznámil, jestli v pátek na úvod proti Slovensku půjdete do brány vy, Vejmelka, nebo Langhamer. Vy už to víte?

Všechno řekne hlavní trenér. Víc k tomu nemůžu říct. Já jsem řekl rovnou, že až nám to řeknou, budeme s tím jako gólmani pracovat.

Jaká jste vlastně parta? Jak mezi sebou vy tři vycházíte?

Skvělá! Sešli jsme se opravdu skvělý trojlístek lidských povahových vlastností. Je to příjemné pro všechny. Mám oba kluky hrozně rád, i když je každý z nich jiný.

Zažil jste někdy kolegu-brankáře, který by vám nepřál úspěch?

Pamatuju si to možná z juniorů, ale my si vždycky snažili vysvětlit, že je brána jedna a rozhodne trenér, kdo do ní půjde. Není důvod být naštvaný jeden na druhého, všichni chtějí chytat. Rozhodne to trenér.

Věřil jste po loňské olympiádě, která vám ani mužstvu příliš nevyšla, že se ještě podíváte na některý z velkých turnajů.

Měl jsem v Curychu dobrou sezonu, na ledě jsem se cítil fajn. Baví mě to pořád. Když přišla nabídka, vzal jsem ji. A jsem tady.

A tak můžete zase zažívat, jaké to je jezdit na tréninky v autobuse navlečený ve výstroji...

Je to trošku nepříjemné, je tam horko. Zajímavější je ale policejní eskorta, která nás doprovází.

Co vás překvapilo?

Letíme přes ulice Rigy takovou rychlostí, až to vypadá, že nám vzadu v autobuse umírá nějaký člověk. Až si říkám, jestli to není zbytečné a i nebezpečné. Auta uhýbají policejnímu vozu, ten projede, ale řidiče ostatních aut už nenapadne, že za policií jede mnohatunový autobus plný hokejistů. Riga si na to musí asi chvilku zvyknout.

Nebojíte se?

Ne, mám výstroj. Jsem v pohodě. Nejvíc v pohodě (směje se). Asi poprvé přemýšlím, že bych v autobuse použil pásy. V tom, kterém jedeme z hotelu na zimák, pásy jsou. Když jedeme kloubákem z haly na halu, tam už ale nejsou.

Reklama