GLOSA: Bostonský pantheon se bez Krejčího neobejde

Retro svetry se jmenovkami Shore, Brimsek, Schmidt plynule přecházejí k mladším ročníkům: Bucyk, Orr, Esposito, O’Reilly, ty pak střídají dresy Raye Bourquea a Cama Neelyho. Až se posouváme k současné nejobletovanější sekci, kde s přehledem kraluje David Pastrňák. Své pevné místo tu ale měla i šestačtyřicítka Davida Krejčího.

Jmenovat českého centra, který v pátek kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům definitivně ukončil kariéru, mezi největšími bostonskými stars historie, určitě není nepřípadné. I když Krejčí si na budování hvězdné image nikdy nepotrpěl. Sestavovatelé klubového týmu století Bruins ale na příspěvek nenápadného playmakera nezapomněli. Ono to vlastně ani nejde. Stačí jen mrknout na statistiky.

V počtu odehraných zápasů (1032) je Krejčí pátý v bostonské historické tabulce, to samé v asistencích (555), na devátém místě pak v celkovém počtu bodů (786). Ještě víc šternberský rodák vyčnívá v zápasech play off, kterých absolvoval 160 a zaznamenal v nich 128 bodů (2× 3. místo).

Nebýt Krejčího zásadního příspěvku v roce 2011, měli by Bruins velký problém získat Stanley Cup a o dva roky později hrát finále s Chicagem. V obou případech byl český útočník nejproduktivnějším hráčem play off. A troufnu si tvrdit, že pokud by Mike Richards z Philadelphie nezlomil Krejčímu ruku, probil by se Boston do finále už v roce 2010.

Byla to skvělá kariéra kluka, jehož si Bruins vybrali díky referencím skauta Oto Haščáka ze 63. místa draftu 2004. Během působení v NHL, které pro Krejčího začalo 30.ledna 2007 otřesem mozku v zápase s Buffalem, se vypracoval v jednoho z nejlepších centrů, i když v Bostonu byl stále ve stínu Patrice Bergerona. Jinde by s přehledem hrál první lajnu a pravidelně jezdil na All-Star Game, kam ho ovšem jako vyslance Bruins nevybrali ani jednou… Management však věděl, proč Krejčímu za 16 let věrných služeb vyplatil skoro 74 milionů dolarů hrubého.

V průběhu sezon česká opora změnila trénink i stravovací návyky, aby stačila stále sílícímu trendu čím dál větší rychlosti. Krejčí se ale zároveň nevzdal svého jedinečného stylu, na který měl copyright a kvůli němuž si vysloužil přezdívku Matrix. Elegance bruslení se v něm smísila se schopností vidět dění na ledě z nečekaného úhlu. Když si pustíte sestřihy jeho nejlepších akcí, praští vás hned do oka všechny ty fikané přihrávky do tandemu nebo ‚naslepo‘. Někdo tomu říká zkušenosti, někdo genialita.

V NHL jsme se naposledy viděli letos v únoru po zápase v Montrealu. Na otázku, jak se cítí po tisícovce odehraných utkání základní části, s úsměvem prohlásil: „No strašně, je to šílený. Ráno se nemůžu hnout, ale do večera to nějak rozhýbu.“ Pak zvážněl a povzdechl si: „Ale ne, ještě to nějak jde.“

Možná, že v té nenápadné větě už byl záblesk Krejčího pátečního definitivního verdiktu. Za všechny ty roky, kdy dělal v zámoří českému hokeji tu nejlepší reklamu, si zaslouží úctu a nekonečný respekt.