Nejvyšší Čech v NHL jako Koller. Nadávky do kolohnátů mě motivovaly, říká Klapka ze zámoří

Ano. Musím říct, že se trefil a do šesti let jsem si NHL opravdu zahrál. Je to něco neskutečného! Jsem mu za to moc vděčný.

Hned jsem mu volal, když jsem dostal call-up. Má dost svojí práce, takže chvilku trvalo, než jsem se s ním spojil, ale byl jsem rád, že jsem mu to mohl říct mezi prvními. Byl taky šťastný, že se mi to povedlo. Říkal, ať se hlavně nenervuju a užiju si zápas. Dvakrát třikrát do měsíce si určitě voláme. Řekneme si, co všechno se děje. Povím mu, když mě něco trápí, a pobavíme se o tom. Vždy mi dodá sebevědomí, elán pracovat dál a úplně mi zvedne náladu, i když třeba není úplně ideální.

Jo, to je moje hra, tak bych měl hrát a prezentovat se. Radost mu to podle mě určitě udělalo, ovšem taky by nechtěl, abych tam jen jezdil a pral se, ale hrál rovněž normálně hokej. Jsem rád, že ho mám. Bez něj a bez Dudáka bych asi nebyl tam, kde jsem.

Napsal, že gratuluje, že je na mě pyšný, ať si to užiju a že si pak zavoláme po zápase. (usměje se) Blahopřáli mi i lidi, které ani neznám. Gratulací bylo hodně, že je ani nedokážu spočítat. Moc si všech vážím.

Měli jsme trénink s AHL týmem a po něm si mě zavolali trenéři do jejich kanceláře, kde mi zavolal generální manažer a ten mi novinku oznámil. Na tu chvíli asi nikdy nezapomenu. Hlavou mi proběhlo snad všechno, co jsem kvůli tomu musel udělat. Skoro mi běžel až mráz po zádech, můžu-li to tak nazvat. Takový pocit jsem ještě v životě fakt neměl. Volal jsem hned rodičům a přítelkyni.

Určitě. Vlady mi pomáhá už od doby, co jsem přišel. Hned jak jsem podepsal kontrakt, psal mi a gratuloval, a když jsme se poprvé viděli, vzal mě na večeři. Občas se i se spoluhráči ze Slovenska všichni sejdeme a jednou za čas užijeme srandu. Před premiérou mi pomáhal, říkal, abych byl v klidu, nenervoval jsme se, a hlavně si to užil. Je super mít tady kluka z Česka, který tady už nějakou dobu je a ví, jak věci fungují. Když jsem něco potřeboval, vždy mi poradil. Vlady je pro mě velká pomoc. Jsem rád, že tady je.

Pro mě byly hodně crazy. Všechno šlo hrozně rychle. Zavolali mě nahoru, přiletěli rodiče. Hráli jsme jeden zápas, volno, pak hned druhý a tak dál. Ale takhle to tady funguje, musíte si zvyknout. Samozřejmě to bylo hektické, ale příjemné. Nestěžoval jsem si. Byl jsem rád, že to bylo takhle. První tři zápasy jsme sice prohráli, takže to bylo takové hořkosladké, ale jsem rád, že ten poslední jsme konečně zvládli.

Ještě bych se za hráče NHL nepovažoval. Jde teprve o čtyři zápasy. Myslím, že za hráče NHL se můžete považovat, až když odehrajete nějaký dvojciferný, ne-li trojciferný počet utkání. Mám ještě dost času na to, abych si už říkal hráč NHL. Ale už prvními zápasy jsem si splnil dětský sen. Teď jde o to se tam udržet, dál pracovat. O to větší motivaci na sobě makat ještě víc mám. I čtyři zápasy mi ukázaly, co bych měl ještě zlepšit.

Ještě jeho toho dost, ale především musím určitě neustále pracovat na bruslení, jelikož jsem vyšší a hráči na tomhle levelu jsou na tom bruslařsky opravdu skvěle. A za druhé na práci s pukem a řešení takových situací, kdy okolo sebe nemáte moc místa. V tomhle se musím zlepšit. Bruslení tady musí být fakt na špičkové úrovni.

Jo, určitě. Je to tak, jak jsem říkal. Je to výhoda i nevýhoda. Samozřejmě se snažím využívat všechny své parametry, ale ti hráči jsou tady na té nejvyšší úrovni a jsou poměrně taky vysocí. Takže se mi otevřely oči a zjistil jsem, že jsou věci, na kterých musím pracovat ještě víc, i když jsem si myslel, že jsou už na dobré úrovni. Výšku pak v některých situacích stále za výhodu považuju. Dlouhá hokejka mi pomáhá v krytí puku nebo při hře před brankářem.

Krásný milník, že kluci jako já, kteří mají přes dva metry, se do NHL můžou dostat. Že když vám lidi říkají, že nemáte na to hrát hokej, nemusíte je brát vážně a máte si jít jenom svou cestou. Je pro mě samozřejmě hezké, že jsem v něčem takhle první. Vážím si toho.

Určitě. Ani nevíte, kolikrát jsem slyšel, že jsem jen kolohnát, že na to nikdy mít nebudu hrát hokej. Ať už od protihráčů, jejich rodičů, trenérů. Když jsem byl mladší a než se to trochu vyrovnalo, byl jsem proti ostatním fakt vyšší, rodiče soupeřů řvali, že určitě nejsem stejně starý jako jejich děti. Táta mi to občas říkal, jak lidi nadávali, že mám určitě nějakou falešnou registračku a že mi určitě není tolik, kolik by mi mělo být. Motivovalo mě těm lidem dokázat, že jsem schopný hrát hokej na profesionální úrovni, a dokonce i na té nejvyšší. Pro mě to byla hlavní motivace, že jsem nepřestal trénovat a hrát. Jsem rád, že jsem všem kritikům dokázal, že bruslit umím a že to jde.

Viděl a nějaké věci mi přišly fakt podobný. Taky mu lidi nadávali a posmívali se mu, že běhá jako bůh ví co… Když to tak vezmu, tak ten příběh je ve finále podobný. Byť samozřejmě on měl pak úplně neskutečnou kariéru a já budu rád, kdybych měl v hokeji alespoň z poloviny takovou, jako on ve fotbale.

Ať jsem začal hrát v Benátkách, nebo pak v Liberci, či na farmě AHL, vždy mně nějaký čas trvalo, než jsem se rozkoukal a zvykl si na rychlejší hru. Pár měsíců či zápasů mi zabere, než si zvyknu na jiný hokej. Teď jsem měl za cíl odehrát každé střídání co nejlíp, jak můžu, a uvidíme, jak se to bude posouvat. Samozřejmě bych se chtěl posouvat v lajnách nahoru, jenže NHL je nejlepší ligou na světě, takže uvidíme, jak to všechno bude, jestli ještě dostanu call-up tuto sezonu nebo až příští.

Určitě ne, myslím, že pro mě jde pořád o progres. Stále je mi 23 let. Teď je All Star Game, poslali nás zase dolů na farmu. Takže se nyní soustředím na můj tým v AHL a budu dělat vše proto, abych se zase posunul nahoru. Zatím nevím, co se mnou zamýšlí a jak to bude, až zase NHL začne.

Určitě. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že o mně trenér ví. Je to pro mě velká čest. Mistrovství světa by pro mě bylo splnění dalšího velkého snu, a ještě ke všemu, když se koná v Praze. Určitě bych na kemp rád jel a zabojoval o místo v sestavě.