Trenér Stavjaňa (zase) vytáhl Nitru, návrat do Česka neplánuje: Už myslím na konec

Na 60 let stále vypadáte výborně. Udržujete se v pohybu?

Děkuji, děkuji. Jo, už se musím udržovat, protože na naše modely se špatně shánějí náhradní díly (usmívá se). Takže se potřebuju trochu držet.

V prosinci jste vyrazil zachraňovat Nitru, do které jste se vydal už popáté a odtrénoval jste tam devět z posledních jedenácti let. Je to váš osudový klub?

Syn se strašně smál, když jsem mu říkal, že tam zase půjdu. Už jsem neplánoval, že se tam budu vracet. Ale trošku mě donutily okolnosti vrátit se do Zlína. Během těch dvou covidových sezon se o tátu musel starat brácha a moje paní zůstala ve Zlíně. Trošku jsem byl dlužný, potřebovat jsem se vrátit, nicméně sezona v Nitře nezačala šťastně. Po každém zápase jsem měl telefonáty a zprávy od lidí, kteří se na mě nabalili během doby, co jsem tam dělal. V prosinci nastala situace, že jsem se mohl vrátit.

A začala záchranářská mise. Tým jste převzal ve výsledkové krizi a šňůra proher se protáhla na 13 zápasů.

Tým byl hodně psychicky zdecimovaný. Hlavně gólmani na tom byli špatně. Nejprve jsme si na měsíc vytáhli Libora Kašíka. Přišel psychicky odpočatý, nabitý energií, vychytal hned první duel s Trenčínem, a to byl důležitý impuls.

Nakonec jste se dotáhli do předkola, přešli přes Poprad a vypadli s pozdějšími mistry z Košic. Ve výsledku vládne spokojenost?

My jsme v podstatě od nového roku hráli jako v play off. Hodně na emoce. Mužstvo už bylo hodně vyčerpané. Ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Předkolo jsme zvládli, ale Košice byly výborně připravené. Měli jsme dva momenty, kdy byla šance sérii otočit. Druhý duel jsme prohráli na nájezdy. Ve čtvrtém jsme mohli srovnat, ale to se nepovedlo.

Nitra dává šanci mladým hráčům, kteří se poté dostanou na draft či třeba do české extraligy jako Lantoši, Buček nebo Holešinský. Těší vás to?

Filozofie Nitry je od roku 2016 postavená na tom, že chtějí obehrávat mladé hráče. Samozřejmě musíte trošku potlačit ambice hrát o titul, ale potom se povedou hráči jako Šimon Nemec, Adam Sýkora, letos Juraj Pekarčík, co se dostanou třeba až na draft. Znovu to nějak dotuje rozpočet klubu, takže je to sympatická cesta.

Jste hrdý, že jste k tomu přispěl?

Když se vám povede dostat do týmu kluka, který chce makat, je radost s ním pracovat. Když chtějí oba, je to hezké. Jakmile má touhu jenom jeden a druhému je to jedno, není to ono. Tak to funguje.

I s tímto myšlením jste Nitru třikrát dovedl do finále a jednou k titulu. Máte pořád vysoké ambice?

Do sezony už nejdeme naladěni stejně jako Košice, Zvolen nebo Slovan, které když nejsou ve finále, hodnotí to jako neúspěch. V minulosti se nám vždycky povedlo sehnat někoho na doplnění. Ale to je čím dál složitější, protože všechny kluby chtějí v prosinci, lednu něco sebrat. Když se to dobře sejde, pořád umíme být konkurenceschopní.

Byl jste dotázán, jestli vám v Nitře postaví sochu. A odpověděl jste, že maximálně ze sněhu.

Dokud je to v rovině, že je to sranda, je to dobré. Jak to začnete brát vážně, je to první krok k tomu, abyste vyletěl. A já jsem se domluvil, že ještě zůstanu.

Návrat do českého hokeje už vás neláká? Poslední angažmá ve Zlíně v roce 2019 skončilo předčasně už v říjnu, předtím v první lize v Českých Budějovicích jste byl odvolán během své druhé sezony.

Musíte být ve správný čas na správném místě. V Budějovicích jsme měli výbornou sezonu a ukázalo se, jak je baráž těžká. Když si projdete play off, opravdu stačí, že se zraní dva klíčoví hráči a už je to hodně složité. Byli jsme hodně blízko, nakonec se povedlo postoupit Jihlavě. V dalším ročníku to bylo složitější, byly tlaky hrát jen na špici. Měli jsme dohodu, že se budu víc podílet na skladbě týmu, jenže naše pohledy na složení týmu se začaly rozcházet. A to nejde, to nemělo perspektivu. Dostali jsme se do patové situace, kdy jsem mohl navrhovat jména, a management mi je neschválil. Hráli jsme nakonec na tři pětky, protože jsme ty hráče prostě neměli.

Takže návrat neplánujete?

Je mi šedesát. Je potřeba myslet, že to nějak ukončím. Když jsem šel pracovat do resortu Kapka ve Vsetíně, už jsem myslel, že trénovat nebudu. Teď se to zase přerušilo. Dělal jsem manažera resortu, staral se o to, aby všechno fungovalo, a led se zaplnil. Je to komerční projekt. Ale po návratu do Nitry jsem v něm skončil. Teď už ve svém věku nebuduju vzdálené cíle. Jdu sezonu od sezony. Po konci té další budu řešit co dál.

Sledoval jste tažení Zlína první ligou a poté marnou snahu v baráži?

Jen výsledky. Chtěl jsem si od hokeje trošku odpočinout. Každý den byl v televizi nějaký zápas. Když potom vidím finále, kde to je vyloženě opotřebovávací souboj, tam už pěkných hokejových akcí není tolik. Jako v tenise, když hrají slabší hráči, je míček déle ve výměně. Povíte si: „Ty jo, moc pěkný tenis." Ale realita je vlastně opačná. Ve finále byly emoce, ale nejsou to pěkné hokejové akce.

Kde teď máte domov?

Je to trochu složitější. Když pominu, že mám čestné občanství v Nitře a lákají mě, ať tam začnu bydlet, tak jsem domovsky ve Zlíně a manželka v Karlových Varech. Je to trochu rozházené.

U českého týmu jste strávil před dvaceti lety dvě sezony jako asistent. Jak vidíte české šance na blížícím se šampionátu?

Těžko se to říká. Ještě se pečou sestavy. Šampionát je dlouhý a nedá se zatím moc mluvit o formě. Zámořské týmy hrajou pořádně až od play off. Klíčové je zvládnout čtvrtfinále. A pak mentálně silné mužstvo to může zvládnout.

Posil z NHL není moc, na druhou stranu hráči už jsou delší dobu pospolu, znají Jalonenův systém...

Já vás přeruším. V roce 1996 jsme hráli před vídeňským mistrovstvím ve Švédsku, totálně s námi vyběhli. Do Vídně jelo dost kluků ze Vsetína. Říkali jsme si, že jestli tenhle šampionát vyhrajeme, tak půjdeme dohola. A pak jsme na vyhlašování opravdu stáli bez vlasů. Když jsme se chystali před finále na Kanadu, tak si na tuhle hlášku před turnajem někdo vzpomněl, asi Jirka Veber. Nebyli jsme podle jmen nejsilnější, ale měli jsme výborný kolektiv a skvělého gólmana. A povedlo se to. Takže naděje je vždycky. Systém tomu nahrává. Rozhodne se v pěti dnech.