Článek
Ukázal, jak je důležitá zkušenost a sebedůvěra. Jakub Flek ve čtvrtečním duelu vysekl dvě šikovné teče ze stejného prostoru, na které německý brankář jen marně reagoval. Ta první otevřela skóre, ta druhá tým v závěrečném dějství uklidnila a později se ukázala jako rozhodující.
„První gól byl z přesilovky. Řekli jsme si, jak to soupeř brání, co by se na to dalo sehrát. Nám to vyšlo krásně, jak jsme si namalovali. Kubalda (Kubalík) mě výborně našel mezi kruhy. Druhá akce byla taky krásná. Sebrali jsme soupeři puk ve středním pásmu, Tomas (Tomášek) to hezky podržel, otočil, dal na Vožucha (Voženílka). Dan to na mě dal hezky žabičkou. Já jsem byl blízko brankáře, takže jsem nechtěl chodit do kličky. Pro gólmana je to asi nejtěžší, když to hráč jenom ztečuje do protipohybu,“ popisoval Flek jako kniha obě situace.
Ač do mistrovství zbývá ještě měsíc času, šlo i tak ve Varech o dobrý test. Tým si ve druhé třetině prošel krizí, ze které se oklepal a snad také poučil. Právě na západě Čech se před lety restartovala Flekova kariéra, jež málem skončila jen hraním florbalu a hokeje na rekreační úrovni. I proto je zdejší aréna pořád pro něj výjimečným místem. „Strávil jsem tady dvanáct let kariéry, mám na klub, na město i na lidi jenom nejkrásnější vzpomínky. Je to stále náš domov, manželka pochází odsud, žijí tady obě naše rodiny, takže sem jezdíme často, hlavně přes léto. Je to pro mě speciální. Vždycky si zápasy užívám,“ přiznal, přičemž hned v pátek přidá další.
Tentokrát už by mělo být vyprodáno, zatímco ve čtvrtek byly v hale stovky volných míst. „Je čtvrtek, takže tyhle dny jsou těžší arénu naplnit. Ale co mě překvapilo, když jsem se tady byl podívat na semifinále s Třincem, a taky nebylo vyprodáno. Kluci si to zasloužili za sezonu, co předváděli. Po sedmnácti letech v semifinále, jejich hokej se mi líbil. Měli mladé hráče, kteří si plnili, co měli. Trhali si nohy ze zadku, byl to aktivní hokej, nehráli žádného zanďoura. Za mě to byl i koukatelný hokej pro diváky. O to víc škoda, že se jim aréna nenaplnila. Ale byla z velké části plná. Klobouk dolů před kluky za jejich sezonu,“ vysekl Flek poklonu bronzové Energii.
Útočník teď působí i v roli mentora, protože celek je na začátku přípravy plný mladých hráčů, kteří sice nemají reálnou šanci se probít až na květnový světový šampionát ve Švýcarsku, nicméně jsou v národním týmu na přiučenou. Zvykají si na rychlejší hokej a mohou leccos odkoukat i od reprezentačních matadorů.
„I kdyby jim to nevyšlo, tak věřím, že to bude pro ně dobrá zkušenost. Prošel si tím asi každý. Pochybuju, že někdo hned v první sezoně, kdo naskočil do nároďáku, odjel na mistrovství. To se stává málokdy. Beru to ze svého pohledu. Při první akci jsem byl jenom na kempu, ani jsem neodletěl na zápasy, a pamatuju si, jakou jsem měl radost, že vůbec pozvánka přišla a mohl jsem si zatrénovat. Strašně mě to nakoplo do další práce. Takže věřím, že i tyhle mladé kluky to bude motivovat,“ míní Flek.
A zmiňuje třeba talentovaného obránce Tomáše Galvase. „To je divočák. Sleduju ho, když proti nim hrajeme, se mi vždycky líbí. Správný drzý mladý borec. Občas vyrobí minelu, ale to je normální, zvlášť při jeho stylu hry. Není to žádný janek, co něco odhazuje. Je drzý, dovolí si. Je super kluk a když se na něj podívám, má vždycky usměvavý výraz. Hrozně mě baví. Třeba to bude jeden z borců, kdo dokráčí až do cíle.“
