Článek
„Ještě nemohu nic říct, nic komentovat, ale bude to extraliga. S rodinou jsme se rozhodli, že se vrátíme, protože starší syn půjde brzy do školy a po rodinné radě jsme usoudili, že to bude nejlepší řešení,“ řekl Kempný po pondělním tréninku reprezentace, kde poprvé oficiálně o své budoucnosti promluvil.
Po konci v NHL strávil tři sezony v pražské Spartě, loni ale patřil k matadorům, kteří z týmu odešli. Kempný v 35 letech a před olympiádou hledal novou výzvu, motivaci, jakési nakopnutí a vše našel ve švédském Brynäs. „Rozhodnutí, které jsem udělal, bylo pro mě osobně moc důležité. Chtěl jsem se dostat do nějaké těžší situace, do diskomfortu, vyzvat sám sebe, abych se někam posunul. Je v mé kariéře důležité vědět, že někam kráčím, směřuji, posouvám se. A poslední rok v Česku jsem to necítil. Proto jsem se rozhodl, že udělám krok do neznáma. Nebylo to jednoduché, ale jsem za to vděčný a i hokejově mně to hrozně pomohlo,“ vypráví obránce.
S rodinou si našli skvělé bydlení u břehu moře, na severu se jim narodil i druhý syn Albert. „Zůstal bych tam, ale mám rodinu, která je pro mě důležitá,“ vysvětluje.
Návrat do Sparty se nezdá být reálný, zato angažmá na Kladně pod vedením Radima Rulíka a Tomáše Plekance logiku dává. „Na extraligu se zase těším. Sleduji ji a sledoval jsem i ve Švédsku.“
Teď je ale před ním „boj“ o světový šampionát. Slůvko boj je v uvozovkách, protože vzhledem k řadě omluvenek se zkušený bek, který si v únoru zahrál i na olympiádě v Miláně, Rulíkovi tuze šikne. Jenže Kempný nechce při rok staré vzpomínce, kdy se těsně před mistrovstvím zranil, nic zakřiknout.
„Cítím se dobře a budu dělat maximum každý den, abych odváděl, co se po mně chce. Loni jsem se zranil, takže se nechci dívat dopředu, chci se soustředit na to, co je tady a teď.“
Ani v nejmenším ale nemyslel na to, že by si po olympiádě dopřál volno a ze šampionátu se omluvil. „Je to reprezentace naší země, vždycky pokud byla malinká možnost jet, tak jsem neváhal. Jsem moc rád, že jsem dostal pozvánku a udělám maximum, abychom byli úspěšní. Ale dokážu se taky vcítit do situace kluků, kteří odehrají 82 špílů za mořem a jsou dobití, unavení. Každý nemá štěstí, že by dohrál sezonu bez zranění, a je na klucích, jestli mají šťávu to ještě vymačkat na mistrovství světa.“
