Článek
Saint Paul (od našeho zpravodaje) - Nestrašil se však aktuálně nejvíce soustředí na mistrovství světa dvacítek, kde chce národnímu týmu pomoct do finále. V cestě ovšem stojí hvězdná Kanada.
Jak se těšíte na další střetnutí s Kanadou?
Moc. Je to semifinále a my hrajeme o medaili. Uděláme pro ni všechno. Kanaďani mají úplně všechno. Jsou neskutečně šikovní. Dávají sebevědomí najevo, snaží se nás rozhodit už během rozbruslení, ale my si toho nesmíme všímat. Nebudeme se jich bát a vlétneme na ně. Když předvedeme svou nejlepší hru, můžeme je porazit.
Václav Nestrašil zakončuje proti kanadskému brankáři Carteru Georgeovi.
Co pro vás znamená, že hned na svém prvním šampionátu dvacítek hrajete o finále?
Je to velká věc. Vidíme, že se nároďák zvedá. Jsem rád, že jsme popáté v řadě postoupili do semifinále a prodloužili tuhle šňůru. Snad bude série pokračovat.
Vaše první formace s Petrem Sikorou a Vojtěchem Čihařem funguje výborně, přitom jste spolu v přípravě nenaskakovali. Čím to je, že si tak sedíte?
Každý vyniká v něčem jiném a tím se dobře doplňujeme. Mám pocit, že jsme ještě nedostali gól při hře pět na pět, tak snad to tak i zůstane. Je fakt, že mě trochu překvapilo, že nás trenéři dali dohromady. Odehráli jsme spolu úplně první trénink, ale pak se sestava hodně točila. Jsem rád, že jsme skončili spolu, vyhovujeme si. Pro nás je hlavně důležité, že jsme kamarádi i mimo led. Hodně se spolu bavíme, a to se pak ukazuje i v zápase. Daří se nám, prostě neskutečná lajna. (usmívá se)
Po základní skupině v Minneapolis si poprvé vyzkoušíte Grand Casino Arenu v Saint Paul. Jaká je?
Dobrá aréna. Oproti Minneapolis ještě lepší. Atmosféra na nás dýchne, ale nemyslím si, že nás stěhování nějak ovlivní.
Jste jediným zástupcem českého výběru z univerzitní NCAA, kde působíte od léta. Co vám tahle zkušenost zatím dala?
Spoluhráči z dvacítky se mě na to taky ptali, že třeba mají nabídky. Je to ohromně těžká a vyspělá soutěž. Má nejblíže k profesionálnímu hokeji. Myslím, že dost lidí v Česku si to pořád neuvědomuje, i když se prestiž už trochu zlepšuje. Potvrdil to univerzitní tým na Spengler Cupu a ukazují to taky všichni hráči z NCAA na aktuálním mistrovství.
Václav Nestrašil slaví gól proti Lotyšsku.
Start do sezony jste chytl parádně, sbíráte přes bod na zápas, dokonce více než očekávaná jednička draftu Gavin McKenna.
To je sice hezké, ale spíš na zasmání. Já jsem samozřejmě rád, že mi začátek vyšel. Tenhle skok do o poznání rychlejší soutěže mě dost posouvá. Dostávám příležitost ve všech herních situacích, dvacet minut za zápas. To je ještě lepší, než jsem doufal.
Jak s vámi komunikuje vedení Chicaga, které si vás v posledním draftu vybralo v prvním kole?
Mluví se mnou hodně. Asistenti generálního manažera chodí na moje zápasy, dávají mi zpětnou vazbu a kdykoliv něco potřebuju, jsou tam pro mě. Toho si vážím. Plány do budoucna zatím tolik neřešíme. Tím, že jsem šel na univerzitu, jsem si koupil čas. Ještě potřebuju dorůst do svého těla a taky mentálně vyspět.
Když jsme spolu mluvili v létě, ještě jste nevěděl, jaký obor si ve škole vyberete. Co vás nakonec oslovilo?
Sportovní management. Je to něco, čím bych se chtěl zabývat i po konci kariéry. Nebo kdyby nevyšel hokej na profesionální úrovni. Byla to moje hlavní možnost. Rád bych jednou trénoval malé děti nebo měl nějakou manažerskou pozici, konkrétně jsem nad tím ale zatím nepřemýšlel.
Jak zvládáte kombinovat hokej a studium?
Po mentální stránce je to náročné, ale vše je pro nás přizpůsobené, abychom to zvládali. Máme školu od rána do jedné, pak tréninky a večer úkoly a učení. Dá se to.
Už máte za sebou první zkouškové období?
Jo, akorát mi ještě chybí dodělat matika. Ta je pro mě asi nejtěžší. Musel jsem se zase navyknout na studijní režim. Když jsem hrál juniorský hokej, na školu jsem moc nemyslel a sportu jsem věnoval sto procent. Teď se vracím do doby, kdy mi bylo čtrnáct let a musel jsem kombinovat obojí. Ale je fajn, že mám díky tomu plán B.
