Článek
Nikdy nechtěl být moc středem pozornosti, kterou však už během hokejové kariéry poutal nejen výbornými výkony v brance, ale i bouřlivými výpady a vznětlivostí vůči protihráčům či rozhodčím. Neustále si měl chuť s dalšími aktéry hokejových bitev něco vyříkávat.
Čechmánek byl svůj, největší živel mezi gólmany. „Na ledě předvádí nesporné gólmanské umění, ale potřebuje ho mít i jako velkou scénu. Čapat však umí neskutečně, a to je hlavní,“ říkal o něm tehdejší vsetínský trenér Horst Valášek, jenž uměl dobře odhadnout, co za dovednost v brankářském habánovi dřímá, i když povahově nemusel každému sedět.
Na Valašsku se zrodil gólmanský fantóm, jenž jako jediný v historii získal Cenu Práva pro nejlepšího extraligového brankáře pětkrát po sobě. Právě na Čechmánkovi stála vítězná dynastie, která koncem 90. let sbírala české tituly jeden za druhým. Když se Vsetín v pětadevadesátém střetl ve finále play off Zlínem, Čechmánek měl zvláštní motivaci i v tom, aby dokázal, jakou udělal soupeř chybu, když o něj po návratu z vojny v Jihlavě nestál.
Ve vsetínské brance zářící muž brzy našel i cestu do národního týmu. Na olympijském turnaji při všech zápasech kryl ze střídačky záda Dominiku Haškovi, stejně jako při zlatém MS 1996 ve Vídni Romanu Turkovi.
K dalším dvěma titulům z mistrovství světa už přispěl daleko výrazněji. V roce 1999 v Lillehammeru jako střídající gólman doslova otrávil Kanaďany při semifinálových nájezdech. O rok později byl šampionát vyloženě Čechmánkovou záležitostí.
Bývalý hokejový gólman Roman Čechmánek na záběrech z roku 2018Video: Sport.cz
V Petrohradě chytal v životní formě, dodržoval svůj valašský rituál se slivovicí a vážil si důvěry od trenéra Josefa Augusty, který nechal svéráze v klidu. Čechmánek byl čahoun, ale žádný stoják. Jakmile se vkleče roztáhl, ucpal pomalu celou branku. Puk klidně i vyhlavičkoval, ale neváhal také vyjet až k modré čáře. Někdy bylo toho rizika až moc, ale na druhou stranu uměl doslova zamknout kasu.
Při angažmá v NHL získal William Jennings Trophy pro gólmana z týmu s nejnižším počtem inkasovaných branek v základní části, přesto mu bylo ve Philadelphii podsouváno, že nedokáže tým podržet v bojích o Stanley Cup. Ještě to zkusil v Los Angeles, kde se současným manažerem reprezentace Milanem Hniličkou utvořili český brankářský tandem, ale po výluce ligy už se za oceán nevrátil.
Výborný brankář Čechmánek podržel český tým. Jsem rád, že mě v hokejovém mohli vidět vnoučciVideo: Sport.cz
Končil v Třinci po sezoně 2008/09, později trénoval ve Valašském Meziříčí, Hodoníně i v Trnavě. Ještě letos v únoru oblékl brankářskou výstroj při exhibici u příležitosti oslav 25. výročí naganského triumfu a vyprávěl, jak se dokáže realizovat jako šéftrenér mládeže v Uherském Hradišti.
„Byl plný energie, odhodlaný pomoci v rozvoji našim klukům. Na sobotní žákovský zápas ale neodjel, protože mu bylo špatně. V neděli už nebral telefon ani nereagoval na zprávy, syn Roman ho pak našel mrtvého,“ řekl šéf hradišťského klubu Miroslav Stavjaňa, jenž neměl žádnou informaci o nějaké Čechmánkově nemoci. Policisté vyloučili cizí zavinění, ale protože koronerka nemohla na místě určit příčinu úmrtí, byla nařízena pitva.
Otce tří dětí dost poznamenalo, když po úspěšné kariéře přišel tvrdý podnikatelský pád. Čechmánek marně zkoušel rozjet rodinný pivovar, jenže nesplácel půjčky, nasekal řadu dluhů i mezi kamarády a bývalými spoluhráči. Dostal se do velkých finančních potíží, skončil na úřadu práce, rozvedl se a vyhlásil osobní bankrot. Ocitl se dokonce před soudem, letos v červnu dostal za podvod tříletý podmíněný trest vězení. Nikdo tehdy netušil, že mu je vyměřeno sotva půl roku života.
