Článek
Po úvodních třech boulderech byl dvaatřicetiletý hvězdný lezec trochu zasmušilý, ani jeden nevylezl až k poslednímu chytu. Zbylé dva mu ale náladu výrazně zvedly, když si připsal body za dokončení cesty a na posledním topu chvíli visel, aby si mohl vychutnat ovace diváků.
Pokud by se na něj nedostal, pražská akce by pro něj skončila. „Vyplatila se práce na mých tricepsech poslední rok,“ glosoval. „Ale moc jsem neslavil a tvářil se jako kakabus, za to se českým divákům trošku omlouvám. Já si totiž ani nemyslel, že by to na semifinále mohlo stačit,“ vysvětloval s úsměvem.
„Byl jsem nerudný, i jsem nedostatečně jsem hledal rodinu. Za stěnou jsem si pak říkal: Já jsem vůl, jsem na sebe naštvaný, že asi nepostoupím, místo abych si to užil. Tak jsem se hned omlouval a bylo mi prominuto, do soboty to zlepším,“ sliboval uvolněný lezec.
Také se hned poté, co opustil zázemí, potkal s manželkou Ivou a tříletým synem Hugem, kterému tlumily hlasité povzbuzování fanoušků sluchátka. „Co mi Hugo říkal? Že dobrý,“ hlásil Ondra.
Při předchozích dvou ročnících akce byl v Praze druhý a šestý. Především kvůli problematickým ramenům se v posledních letech přeorientovává stále více na lezení na obtížnost. Nebýt Světový pohár v jeho rodné zemi, už by na boulderových stěnách nezávodil, takhle si svůj last dance schoval do Prahy.
Adam Ondra a jeho emoce při Světovém poháru v Praze.
A varianta, že na stěně naposledy „zatančí“ už v pátek, ho nijak nestresovala. „Naopak jsem byl klidnější než kdykoliv jindy, i když jsem samozřejmě věděl, že je velká šance, že do semifinále nepostoupím,“ přiznával.
Postupoval s rozmyslem. Mezi pokusy si dopřával delší pauzy než někteří jeho konkurenti. „Myslím, že to je efektivní pro každého. Ale ten, kdo nemá zkušenosti nebo je netrpělivý, to třeba zhodnotí nesprávně. Zvlášť na těch fyzicky náročných boulderech je nesmysl dávat pokusový kulomet, je dobré počkat, než kůže na prstech zchladne,“ vysvětloval.
Celkem získal 79,3 bodu. „Ani si nemyslím, že bych udělal nějakou velkou chybu. Jen na tom třetím boulderu jsem se měl snažit najít nějakou bezpečnější metodu na své rameno,“ trochu si vyčítal.
O co šlo? Zprvu se rozhodl pro dynamický postup s naskočením na boulder. „Náskok do levé dlaně byl ten nejnebezpečnější způsob a rameno to trochu odneslo. Přitom jsem do závodu šel s tím, abych si s ním nic neudělal,“ popisoval. Nemělo by jít o nic vážného, ale zkoušený kloub o sobě dával vědět.
„Zrovna na ty následující minuty nebylo rameno tak pevné, takže jsem třikrát spadl z posledního chytu. Mysl chce zabrat, ale rameno povolí ještě dřív, než by se víc zranilo, což je trochu frustrující. Kdybych si ho nepocuchal, poslední krok by nebyl problém,“ byl přesvědčený.
Byla jako na houpačce, charakterizoval Adam Ondra svoji pražskou kvalifikaci.
Po rozhovorech si ho vzala do péče fyzioterapeutka, s níž Ondra dával dohromady rameno na sobotní semifinálový a snad i finálový program.
Pozici vítěze z předchozích dvou ročníků pražského závodu stvrdil vyhranou kvalifikací Korejec I To-hjon. Odpoledne je na programu ženská kvalifikace.
