Článek
Není výjimkou, že se vozy F1 v aukcích prodávají za miliony dolarů. Většinou se však jedná o historické kusy. Příkladem je Benetton Michaela Schumachera z Velké ceny Belgie 1992, v němž získal své první vítězství, nebo McLaren Ayrtona Senny z domácí Grand Prix Brazílie 1991.
Současné monoposty lze vidět hlavně v továrnách týmů nebo v muzeích. Problémem je, že se zavedením rozpočtových limitů přestaly stáje vyrábět větší množství šasi. Po skončení sezony tak obvykle nezůstane žádný kompletní vůz, který by si jezdec mohl ponechat.
Podle Russella dnes Mercedes vyrobí zhruba čtyři monokoky za rok, zatímco před érou finančních omezení jich bylo běžně patnáct až dvacet.
Posledním jezdcem, o němž je známo, že vlastní jeden ze svých monopostů, je Carlos Sainz. Španěl dostal Ferrari SF-75 z roku 2022 jako rozlučkový dar při odchodu do Williamsu. Právě s tímto vozem slavil své první vítězství ve formuli 1.
Russell by si podobnou památku přál také, ale současná pravidla mu to neumožňují.
„Při vyjednávání nové smlouvy jsem se snažil jeden vůz získat, ale nešlo to. Před dvaceti lety mohly týmy testovat bez omezení a vyrobit klidně dvacet šasi. Dnes se kvůli rozpočtovým limitům dělají jen tři nebo čtyři monokoky za sezonu,“ vysvětloval.
„Ostatních dílů máme dost. Každý jezdec má pět motorů, Mercedes jich vyrobí kolem šedesáti. Máme spoustu zadních křídel s různým přítlakem, přední křídla, podlahy… těchto komponent je třeba deset kusů. Ale monokoků maximálně čtyři. Možná by stálo za to povolit výrobu prototypů mimo rozpočtový strop,“ přemítal Russell s tím, že by o tom rád jednal i se zástupci FIA.
