Článek
Je to fascinující, dechberoucí sportovní příběh, který se nejspíš dočká i své filmové verze či dokumentu. Bude plný vzletů i tvrdých pádů, slávy i bolesti, ale taky klíčového sdělení, že se nikdy nemá nic vzdávat. „Celá moje kariéra byla snová, sladká a zdánlivě snadná, pak se změnila v noční můru. Tři roky jsem trpěl a přemýšlel, jestli nenastal čas říct: ‚Odcházím‘. Ale není rozhodnutí, které můžete udělat ze dne na den,“ vypráví Márquez.
Jakmile se zjevil v motocyklovém šampionátu, byl považován za zázračné „dítě“. Španělský promotér mistrovství, společnost Dorna, kvůli němu leckdy upravoval regule, aby se mladík co nejrychleji zjevil v královské MotoGP a nezdržoval se v nižších třídách.
Hned při svém premiérovém ročníku a v pouhých dvaceti letech „vyrval“ titul Valentinu Rossimu, za další rok přidal úchvatnou jízdu, kdy vyhrál prvních deset závodů v sezoně. A když v letech 2016 až 2019 posbíral čtyři tituly, už ho jen jediný dělil od Rossiho. „Před deseti lety jsem si naivně myslel, že moje tělo bylo zrozeno pro závodění na motorce. Že když se zraním, zotavím se a jedu dál. A pak jsem pochopil, že vyléčit se je někdy super těžké.“
Psal se začátek ročníku 2020, zlomil si ruku, která si pak v průběhu dvou let vyžádala hned čtyři operace. V roce 2021 zase havaroval při motokrosovém tréninku a po těžkém otřesu mozku musel v následující sezoně vynechat hned několik závodů kvůli dvojitému vidění. V roce 2023 si pro změnu zlomil žebra, kotník a prsty. Zdálo se, že trable nezmizí.
„Snažil jsem se zlepšovat a místo toho padal. Byl jsem v nejtemnější období kariéry, ale dostal jsem se z toho.“
Marc Márquez během Velké ceny Česka v Brně.
MotoGP se při jeho absenci a Rossiho odchodu (2021) proměnila. Střídali se šampioni, a ani Honda, se kterou byl Márquez neochvějně spjat, už nedominovala. Leckdo velkému comebacku Španěla nevěřil. „Během těch let jsem sice kvůli zranění ztratil šanci bojovat o titul, ale zase jsem hodně vyspěl v osobním životě. Ano, nikdy není dobré mít těžké chvíle, nicméně někdy to pomůže člověku vidět věci jinak a změní tím i svůj charakter,“ řekl teď v Brně.
Ano, Márquez se změnil.
Výrazně.
Působí pokorněji v civilu i na trati, však sám přiznává, že svůj někdejší agresivní styl po všech útrapách nahradil mnohem bezpečnějším. Lépe nakládá s rizikem a k tomu teď zase kočíruje skvělou „mašinu“. Před minulou sezonou odešel od Hondy k Ducati. Nejprve působil v satelitním týmu, teď už i v tom továrním. A je zase zpět na vrcholu. „Loňský rok byl zásadní. Postupně jsem získával na sebevědomí, byť to nebyla dokonalá cesta.“
Nyní ale jako dokonalá vypadá. Márquez vyhrál pět závodů v řadě, v Brně i s vítězným sprintem získal maximální počet bodů a náskok na svého bratra Álexe, jenž je v šampionátu druhý, narostl před letní přestávkou na propastných 120 bodů. „Závodil bych hned příští týden, protože zažívám jednu z nejlepších částí sezony ve své kariéře.“
Musí to být pro rodiče zvláštní pocit, když o titul bojují dva jejich potomci. Zatímco otec se při závodech objevuje nestranně v garážích obou synů, maminka přeje spíš mladšímu Álexovi. „Vždycky žertuje, že já už mám titulů dost, ať ho nechám vyhrát,“ směje se Marc.
I teď v Brně říkal, že by pro něj ideální bylo, kdyby skončil první, Álex druhý a týmový parťák Bagnaia třetí. Pak se zarazil, protože u chlebodárce Ducati by raději slyšeli lehce jiné pořadí, ale Marc hned přidal: „Álex je bratr, tak se to dá pochopit.“
Marc Márquez slaví vítězství ve Velké ceně Česka.
Aby Marcovi skutečně titul vyklouzl, musela by nastat výjimečná komplikace v podobě vážného zranění. Stačí mu už jezdit konzervativně, byť to sám odmítá. „Takový nejsem, ovšem plně se soustředím na zisk titulu, to je jediné, co mě zajímá.“
A podaří-li se, pak co do počtu srovná krok s Valentinem Rossi. Bude jich mít taky devět, z toho sedm z elitní kategorie. Navíc se mu víc a víc přibližuje i v počtu vítězství (89 vs. 70).
Začala zase Márquezova éra?
