Článek
Poprvé v elitní šestici, bojující o Trofej národů, později Světovou trofej v roce 1966 ve švédském Villingsbergu, kde československé sexteto skončilo páté. V těchto letech docházelo ke generační výměně, základ tvořili jezdci pražské Dukly v čele s Břízou a Josefem Fojtíkem, který tým vedl jako kapitán.
O rok později v Zakopaném už byli Čechoslováci třetí, do týmu přibyla legenda největší Květoslav Mašita, Bříza na Jawě 360 byl však jeho neodmyslitelnou součástí. V roce 1968 skončil československý Trophy Team v San Pellegrinu druhý a stejné umístění zopakoval i v následujícím roce v Garmisch-Partenkirchenu.
Historickým zlomem byl rok 1970. Šestidenní se jela ve španělském El Escorialu a Čechoslováci slavně zvítězili. Poprvé se jelo o Světovou trofej a oficiální titul mistrů světa.
„Někteří lidé o nás pochybovali, že jsme pořád druzí. Ve Španělsku jsme bydleli v klášteře. Zdeněk Češpiva tam sundal ze zdi kříž, a na ten jsme přísahali, že vyhrajeme. Byla to těžká soutěž, žádná Šestidenní není lehká, ale my jsme to dokázali," vzpomínal Bříza při loňském padesátiletém výročí.
Nechyběl ani u dvou následujících triumfů na ostrově Man a ve Špindlerově Mlýně. Šestidenní jel celkem dvanáctkrát a později pomáhal svým následovníkům jako člen doprovodu.
„V Jardovi odešel nejen skvělý jezdec, ale především velký kamarád, rovný chlap, tvrďák, který do poslední chvíle kolem sebe šířil dobrou náladu a snažil se i přes zdravotní problémy pomáhat a udržovat vzpomínky na nejslavnější éru československého endura," charakterizoval Břízu pětinásobný vítěz Šestidenní a kapitán týmu v jeho nejslavnější éře sedmdesátých let Josef Fojtík.