Hlavní obsah

PŘÍMO Z DAKARU: Jak se fotí v pusté poušti aneb proč rallye není pro slečinky

Jan Kořán
8. 1. 2022 9:09

Dakar není jen tvrdý závod, Dakar je i o krásných záběrech a fotografiích. A jak je těžké je pořídit? Těžší, než to vypadá! Již jen dostat se oficiálně na Dakar a získat akreditaci je dlouhý byrokratický proces, snad ještě delší účtenka. K tomu si musíte obstarat a dovézt fototechniku a smířit se s tím, že dostane nenávratně zabrat od písku a prachu.

I s takovou vodní překážkou je nutné si na Dakaru poraditVideo: Jan Kořán/KPCS CZ

 
Článek

Povinností je i sehnat dostatečně vybavené terénní auto homologované na pohyb po závodní trati a dopravit ho do Saudské Arábie.

Foto: Jan Kořán

Martin Prokop na Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

Ale ten nejtěžší úkol paradoxně spočívá v tom, abyste se ve správnou chvíli dostali na správné místo. Závodní trať má řádově 450 až 700 kilometrů denně, když započítáte také přejezdy. A teď si vezměte, že drtivá většina trati je vizuálně nezajímavá. Jsou tu dlouhé rovinky v prázdné poušti, kde auta sviští na hranici své povolené maximální rychlosti (170 km/h pro auta a 140 km/h pro kamiony). Tudíž prvním bodem je najít pozici, která bude něčím zajímavá - průjezd kaňonem, brod, duny, nenápadně zvlněný terén, kde auta budou skákat či místo s pěkným pozadím.

Vzhledem k dostupnosti podrobných satelitních map se to stále nejeví jako potíž, že? Ovšem problém tkví v tom, že nikdo neví, kudy trasa povede. Ještě v roce 2019 byl v Peru alespoň k dispozici večer před etapou roadbook, sada instrukcí pro navigátora, podle které jede po závodní trati.

Foto: Jan Kořán

Roadbook na Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

I tak se nedala přesně zakreslit do mapy, nicméně nyní se roadbook rozdává posádkám a akreditovaným novinářům pět minut před startem.

Máte tedy poušť o rozměrech 200 x 400 kilometrů, ve kterém se trať může teoreticky pohybovat kudykoliv. Ano, mohli byste jet po trati závodu od startu a hledat, jenže na trase jsou místa, které prostě sebelepší novinářské auto neprojede. A i v těch snazších částech trati jsme samozřejmě mnohem pomalejší, takže nás brzy začne špička pole předjíždět a nevyfotíte nic. Jednou jsem kupříkladu v úzkém místě s hlubokým pískem zažili, jaké to je, když vás předjíždí Stéphane Peterhansel, legenda Dakaru. My jeli čtyřicítkou, on se prohnal 170. To nechcete už víckrát zažít a koneckonců ani Peterhansel vás nevidí rád.

Další možnost pro objev je spolehnout se na organizátory. Postupně zveřejňují nejdříve přibližné body (odpoledne před závodem) a v 5:30 ráno i přesné body, takzvané fotobody, ze kterých se údajně dají pořídit zajímavé snímky. Ale i v tomto ohledu naše skepse roste.

Jednak se na tyto oficiální body vydávají desítky novinářů a v závěsu mnoho dalších fanoušků, což dost kazí výhled. A jednak evidentně ten, kdo je vybírá, nepřeje akreditovaným novinářům tak pěkné fotky, jako mají vlastní mediální týmy pořadatele.

Foto: Jan Kořán

Zapadlé auto na Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

Nezbývá, než improvizovat.

Kombinací kusých informací od pořadatele, různých mapových podkladů, několika let zkušeností a štěstí si postupně nacházíme vhodná místa. Znamená to ovšem vydat se na jízdu neprostupným a záludným terénem na trať mezi pátou a šestou hodinou ranní. A tak se někdy vyplatí v noci před etapou vydat k cíli a přespat na trati.

Někdy máme ale štěstí, že stojíme na atraktivním místě osamoceni a máme exkluzivní videa i fotografie, jako třeba když se ve čtvrté etapě ocitli i velcí frajeři v řečišti.

Další záludnost spočívá v tom, že na zachycení nejlepšího snímku máte zhruba dvě vteřiny. Takže si představte, že vstanete v pět, dáte si 200 kilometrů po silnici a další třeba hodinu složité jízdy v dunách - lopata je náš přítel - někdy i šest hodin vyčkáváte na té nejlepší duně a pak fotku z jakéhokoliv důvodu propásnete.

Foto: Jan Kořán

Zapadlé novinářské auto na Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

Došla baterka, na foťáku je zrovna nasazený špatný objektiv nebo se prostě pilot rozhodne tu vaší dunu objet o 200 metrů vedle. Takže taháme více fotoaparátů s různými objektivy, plné kapsy náhradních baterek, karet a dalšího vybavení. K tomu musíme stále testovat kompozici na závodnících, kteří jedou v etapě před českými favority.

Pokud se zadaří a vhodně využijeme zkratky, stihneme i dvě místa za den.

Foto: Jan Kořán

Vybavení fotografa na Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

Po dofocení nás čeká ještě přejezd do cílového bivaku. Duny, které za dne byly zábavou, se za tmy stávají strašákem a následných 200 až 400 kilometrů přejezdu po dálnici je za trest. Střídáme se u volantu a v bivaku začíná druhá směna, postprodukce fotografií.

Za den jich jeden fotograf pořídí 1 200 až 2 200. K výběru a odevzdání týmům a médiím jich je vhodných maximálně padesát, což závisí na tom, pro kolik stájí pracujete.

Takže i druhá směna je na mnoho hodin. Kameramani to mají ještě horší, neboť postprodukce videa zabere více času a Česká televize se svým pořadem nepočká.

Výsledek je ten, že se málokdy dostaneme do stanu dříve než ve dvě ráno. K tomu stan stojí uprostřed největší dílny pod širým nebem na světě. Týmy mechaniků z celého světa vesele pouští dieselové generátory, brusky, vrtačky a svářečky a na plný plyn testují výsledky své práce.

Dakar prostě není pro slečinky a i fotograf si musí spánek nechat až na doma.

Foto: Jan Kořán

Momentka z Rallye Dakar 2022Foto: Jan Kořán

A jak se vlastně člověk na Dakar dostane? Ideálně spojit příjemné s užitečným. Nejsem povoláním fotograf, což není na Dakaru vůbec výjimka a dostala mě sem má profese v informačních technologiích. Ve firmě KPCS CZ testujeme hranice možných inovací pro naše zákazníky v Evropě i USA a přínosy digitalizace pro zvýšení produktivity. Na Dakaru si testujeme digitalizaci a IT koncepty v těch nejnáročnějších podmínkách.

Těžší prostředí už najít nemůžeme. A to nás baví.

Reklama

Sdílejte článek
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •