Článek
Sice vždycky všichni věříme, že vyhrajeme, ale z procentuálního hlediska jsou naše vyhlídky a naděje mizerné. A proč? Zapříčinila to jedna ztráta puku s Dánskem před brankou. Tedy věc, před kterou hokejoví trenéři varují děti od útlého věku. Přitom jsme proti Dánkám vedli, holky i druhou třetinu začaly výborně, ale nakonec překvapivě prohrály, a tak je tu teď USA. Jenže taková je olympiáda a pokud chcete vyhrát Nagano, podobnou chybu prostě udělat nemůžete.
Také proto se zraky hokejových fandů přesouvají ke startu mužského turnaje. A já se dnes zaměřím na jedno jméno, které hodně rezonuje.
Na Romana Červenku.
Jsme kamarádi, hráli jsme spolu a strávili spoustu času v autě i autobuse. Nejsem slepý a hluchý, abych nevnímal, že ho příznivci a možná i trenéři v posledních čtyřech letech ignorovali a v některých momentech až nenáviděli. Vygradovalo to světovým šampionátem v Dánsku 2018, kde si připsal jen dvě nahrávky, všichni ho odsoudili a on - nejspíš ani ne tak sám od sebe - přestal reprezentovat.
Když ale teď v poslední době čtu některá média a prognózy, která chrlí, zdá se mi, že Romana najednou zase staví na piedestal a berou ho jako spasitele, který pro Česko zachrání olympijskou medaili a který jako kapitán bude nejlepší z nejlepších. Ano, je to vynikající hráč, kterých máme teď strašně málo. Má medaile z mezinárodních turnajů, ale je to "jen" hokejista, ne bůh! Stejně jako Jarda Jágr nebyl bůh, který by Nagano vyhrál sám, tak ani Roman to v Pekingu neodehraje osamocen.
Spasí nás jedině týmový výkon, v němž budou všichni hrát výborně. Obránci musí dávat rychlé puky, útočníci zase góly. Musí se obětovat, blokovat střely, dřít. Chyby nesmí dělat ani trenéři, když budou ukazovat, kdo má jít v danou chvíli na led. To si musíme uvědomit hned na začátku turnaje, protože je extrémně krátký. Párkrát tleskneme a bude po něm. A pokud všechno naložíme na Romana, můžeme být zklamání jako před čtyřmi lety.
Když se podívám na tým, jak je složený, je jasné, že po neúspěších na turnajích Euro Hockey Tour se trenér i manažer rozhodli vybrat hráče, kteří jsou ověření, charakterní a kteří budou spolupracovat. A zdá se, že mužstvo je charakterově silné, do čehož mi Roman svou náturou zapadá. Je to frajer, který se 14 let drží na nejvyšší úrovni a 14 let pravidelně boduje. Kam přijde, tam ukazuje, že to umí.
Na druhou stranu má jen 39 zápasů v NHL, což není žádný zázrak. Daleko víc jich mají Krejčí (962), Frolík (858), Sobotka (548), Sedlák (162) i Řepík (72). Přidejme si Kováře či třeba Jeřábka a máme tu spoustu skvělých hráčů, kteří si mohou sáhnout na medaili. Proto nedělejme z Červenky hrdinu, který to dokáže sám.
Vyhrát musí TÝM.
Milan Antoš
Milan Antoš je bývalý hokejový útočník, dnes spolukomentátor ČT. Dvanáct sezon hrál českou extraligu, nastupoval za Slavii, Plzeň, Jihlavu a Ústí nad Labem. S Pražany získal v roce 2003 titul a o rok později stříbro, se Západočechy vybojoval v roce 2000 bronz.
