Článek
„Fanoušky musel zahřát čtvrteční zápas Slavie na Feyenoordu. Byl dramatický, padlo šest gólů, hrálo se ve skvělé atmosféře. Řídil ho tedy divný rozhodčí, který uznal Slavii gól, který platit neměl, po přestávce přehmat kompenzoval. Je nesmírně cenné, že slávisti řešili fotbal, nic jiného. A bylo to vidět. Zápas byl celkově strhující. I proto, že chtěli hrát oba.
Holanďani jiný fotbal nehrají, na hřišti si to s vámi jdou vždycky rozdat. Což Slavii může vyhovovat. Naopak si myslím, že ji čeká daleko složitější utkání doma. Když to shrnu, její výkon si mi hodně líbil, blahopřeju jí. Ale prosím, nezapomínejme, že Konferenční liga je evropská ČFL.
V neděli v české lize měla Slavia bohužel proti sobě soupeře, který hrát nechtěl. Plzeň zvolila defenzívní pojetí. Zápas také nestál za nic. Ale nenechme se mýlit. Vystoupení Atlétika Madrid v úterním čtvrtfinále Ligy mistrů na hřišti Manchester City bylo snad ještě pasivnější než v podání Viktorky.
Fotbalista Slavie Peter Olayinka.
Pozor, tohle není nic proti Plzni, tenhle styl fotbalu se mi nelíbí obecně. Nemám problém říct toto o Plzni, ale stejně tak i o Atlétiku. Je to prostě k nekoukání, k ničemu. Jen tedy s rozdílem, že Atlético je každý rok v Lize mistrů, za posledních osm let dvě finále, a je úřadujícím mistrem Španělska.
Proč se o tom bavím? Musíme pochopit, co si už dávno uvědomili Nizozemci. Že z pozice malé země, malé ligy, musíme nabídnout ultraatraktivní show. Anglická, německá, španělská, francouzská nebo italská liga jsou zavedené soutěže. Mají vyprodané stadiony, zápasy mají neskutečnou společenskou úroveň. Lidi tam přijdou i na horší utkání.
V Česku protě musíme zaujmout, jako se to daří dlouhodobě Holanďanům. Aby co nejvíc zápasů končilo výsledkem, jako byl ten v Rotterdamu. Uvedu na příkladu rozdílu mezi velkou a malou firmou. Pokud chtějí malé firmy přežít, musejí se vyznačovat ohromnou inovací, flexibilitou, využívat nejšpičkovější metody. Nikdy totiž nemůžou mít výhodu z obratu, velkosti, rozsahu.To samé se děje na fotbalové úrovni. Česko, malá země, nemůže konkurovat ekonomikou, počtem fotbalistů. Proto musí by mělo být flexibilní, inovativní, učit se od nejlepších, s námi srovnatelných (Portugalsko, Holandsko).
Srdce mi plesá nad španělským Villarrealem. Padesátitisícové město, stadion pro pětadvacet tisíc diváků. Smekám. Právě po tomhle volám. Nejen z důvodu, že se mi ofenzívní fotbal líbí, ale také proto, že si uvědomuju, že jsme malá země, která má malé zdroje.
Líbilo se mi třeba nedávné utkání Sparty s Baníkem, protože tento způsob fotbalu vytváří kreativní, tvořivé hráče. Bohužel trenéři-šachisti, nebo takzvaní Playstation trenéři, razí opak. Tvrdím, že vedou český fotbal do suterénu. Nemůžete se přece dívat na fotbal jenom lupou, ale taky dalekohledem. Vidět sotva dva metry před sebe a nedohlédnout na široké obzory. A naopak."
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.
