Článek
Měli by Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta dostat v národním týmu i přes šílený exces druhou šanci a v případě dostatečné sportovní formy jet na evropský šampionát?
Odpovědět striktně ano nebo ne je obrovsky těžké. Po podobných incidentech se pokaždé vyrojí spousta moralistů. Nad dotyčnými lomí rukama, odsuzují je, častují je nevybíravými slovy. A kroutí hlavami, že TOHLE JE NEPOCHOPITELNÉ. Přitom v mnoha případech křičí právě ti, kteří s porušováním životosprávy mají mnoho negativních zkušeností.
Musím ale na druhou stranu konstatovat, že v souvislosti s činem české trojice byla tvrdá kritika stoprocentně namístě. Incident je opravdu hloupý, neomluvitelný. Naprosto správně byli hráči vyřazeni z kádru a sraz pro ně skončil.
Také jsem fotbal na profesionální úrovni hrával, takže dobře vím, že sem tam se prostě někdo „utrhne“. Stejně jako člověk v jakékoli jiné profesi. Nikdy jsem však nezažil, že by někdo porušil životosprávu před zápasem. Krok tří hříšníků si proto nedokážu vysvětlit.
Nicméně… V české kultovní pohádce S čerty nejsou žerty vybízí správce zámku pana knížete, aby dal mlynářovi Petru Máchalovi doživotí. Přijde mi, že také v případě tria Coufal–Brabec–Kuchta by byl takový trest neadekvátní. Byť excesem plivli do tváře spoluhráčům, trenérům i fanouškům. Především však uškodili sobě. Svým kariérám, své pověsti. Zklamali své nejbližší. Zkrátka si ustřihli ostudu jako Brno.
Je mi však poměrně blízká jedna za scén z výše uvedené pohádky. Vdova Máchalová v ní nabádá lucifera, který vybírá, koho z čertů pošle na zem napravit omyl Janka v podání Ondřeje Vetchého. „Pošlete znovu Janka, už se nesplete.“
