KOMENTÁŘ: Baráž je nespravedlivá. Snad miliardáři zbaví extraligu konzervatismu

41 dní volna oproti třem vyhroceným sériím v play off, které znamenají minimálně 11 zápasů, avšak v letošním případě 16 utkání. Vykurýrování marodů oproti úbytku hráčů, start baráže na stadionu u extraligisty (proč?), přičemž zrovna první zápas má v baráži až kruciální význam. A také mnohem víc času na skauting soupeře, což si i litvínovský trenér Jakub Petr pochvaloval jako jeden z klíčových bodů.

Najdete množství argumentů a příčin, proč už před startem baráže mohl zkušený jihlavský útočník Tomáš Čachotský říct: „Tento systém není férový.“ A třeba v anketě Sport.cz, do které se zapojilo přes 31 tisíc čtenářů, považuje baráž za nespravedlivou 93 procent z nich.

Baráž je nespravedlivá. Tečka!

Ale je k tomu nutné dodat, proč, kdo je na vině a jestli je možné s tímto suchým konstatováním něco udělat, protože to, že šéf svazu Hadamczik začne nabádat nespokojené příznivce, ať „bombardují“ ředitele extraligy Loukotu, není za mě úplně tím nejlepším krokem, jak prolomit ledy. Ono se to má totiž tak – svaz a 1. liga chtějí přímé postupy a sestupy napříč soutěžemi, dokonce si to odhlasovaly a od 1. ligy níž také zavedly. Jenže současné vedení svazu rovněž zdědilo smlouvu s Asociací profesionálních klubů (APK), která říká, že o extralize si kluby rozhodují samy a že soutěž nesmí uzavřít, tedy že musí existovat teoretická prostupnost.

Smlouva platí na dobu neurčitou a až v roce 2032 ji lze jednostranně vypovědět.

Hokej se tak ocitl v poněkud absurdní kafkovské situaci. Jedna strana křičí, že smlouva je nesmysl (Hadamczik si přímé postupy dal do svého volebního programu), ale zároveň ji musí – tak, jak velí právo – dalších šest let akceptovat. Abych to převedl do srozumitelného příkladu hokejového fanouška: jako byste zdědili nájemní smlouvu na byt, ovšem výše měsíční činže by se vám vůbec nepozdávala. Jak z toho ven? Asi většina odpoví, že jedině diplomacií, s majitelem jednat, mluvit. Těžko si ale představit, že snížení nájmu, tedy vstřícného kroku, se dočkáte tak, že na něj pošlete berňák.

To se ale právě v případě extraligy stalo, když spolek Stop baráži!, který je podporován Sdružením prvoligových klubů (SPK), „udal“ extraligu u Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚHOS), že zneužívá dominantního postavení. Antimonopolní úřad stížnost shodil ze stolu, nicméně prezident APK Jan Tůma v březnu říkal: „V současné době s SPK nejednáme. Dospěli jsme k závěru, že pokud jsme někde pranýřováni a posíláni po úřadech, tak za nás to není styl komunikace, jaký bychom si představovali.“

A jsme u prvního zásadního problému. Neexistující dialog s jasnými argumenty, místo kterého vítězí hlasitý křik, nařknutí z populismu a pokusu o hokejové referendum či atak na ředitele extraligy. Obě strany se zatvrdily. Ke kompromisu, jenž je nutný, je daleko.

Tůma zároveň přiznal, že baráž se bude řešit, ale naznačil, že jedinou možností je její rozšíření, tedy možná návrat k systému 2+2 (dva extraligové mančafty a dva prvoligové).

To je další zásadní problém. Je třeba říct, že extraliga je v systému soutěže dlouhodobě konzervativní. Vedení uklidňuje vysoká návštěvnost, což je taková mantra proti jakýmkoliv pokusům o osvěžení. Do play off pouští velkoryse 12 ze 14 mančaftů, přičemž tento model se zaváděl v covidu coby dočasné řešení, leč tak nějak jsme si v naší zemi zvykli, že dočasně se často rovná trvale. Poslednímu se poručí baráž a pak už se jede v klasickém rytmu: Dvakrát doma, dva dny volna, dvakrát venku…

Jenže není to už nuda a není vážně prostor na nějaký facelift? Nestálo by za to hrát play off obden a střídat se v pořadatelství? Že to bude nákladnější? Tak ať si ve čtvrtfinále nasazené týmy své protivníky vybírají, čímž si klidně mohou zvolit regionálního rivala, dát hned úvodnímu kolu play off říz a ušetřit na cestování…

Roky ale od extraligových manažerů cítím strach jakékoliv změny udělat, či ještě spíš strach udělat změnu, která by jim jednou mohla podříznout větev, což se výrazně podepisuje právě i na systému baráže. A tak nejspíš nikdo nenajde odvahu, aby si poslední dva/čtyři mančafty po základní části střihly sérii play out na čtyři vítězství, která by vygenerovala protivníka pro vítěze 1. ligy. Hned by se zkrátila doba čekání na baráž, extraligový vyzyvatel by musel projít alespoň jednou těžkou sérií.

Jasně, už slyším ten ryk: „To není spravedlivé. Vždyť beznadějně poslední mančaft by mohl do existenčních zápasů poslat celek, který třeba jen těsně neprošel do play off.“ Pak ale touto optikou není spravedlivý ani samotný boj o titul, v němž tým z předkola může vyřadit vítěze základní části.

Sám za sebe říkám, že by se mi líbilo, kdyby se extraligový celek zapojil do semifinále 1. ligy. Do čtvrtfinále by rovnou prošly první tři celky základní části, týmy na 4. až 9. místě by si střihly předkolo. Maxa liga by tak dodala do semifinále tři celky, čtvrtým by byl ten z nejvyšší soutěže. Zmizelo by čekání, nerovnost a těžko by Tomáš Čachotský v sobotu říkal: „Naše nádrž už byla prázdná.“

Ale i to je nejspíš z pohledu extraligy sci-fi. Nicméně krok k dohodě musí udělat i 1. liga, ne aby v jejím aktuálním prohlášení stálo: „Za zcela absurdní považujeme i situaci, kdy by se 14 klubů 1. ligy mělo přizpůsobovat potřebám jednoho extraligového klubu.“

Ona ale totiž Maxa liga hledá sama sebe. Je tu pár ambiciózních mančaftů, ze kterých se díky nové aréně i majiteli vymyká právě Jihlava, pak jsou farmy či na extralize závislé kluby, které z logiky věci nemají potřebu dělat jakoukoliv systémovou revoluci, a pak ty, které chtějí v soutěži jen přežít, což je zcela legitimní. Ta roztříštěnost ale svazuje vedení soutěže ruce, a když si vezmete, že letos v semifinále byly dva kluby (Kolín a Litoměřice), které o nějaký postup výš nestály, lze pochopit i extraligu, že bere baráž jako pojistku.

Pak je tu třetí problém – kádry. „Potřebovali bychom taky alespoň dvě extraligové lajny, ale není, kde je brát, když se takovým hráčům do Maxa ligy nechce,“ posteskl si kouč Jihlavy Ujčík. Rozdíloví hráči se přeplácejí v extralize, o soutěž níže byste jim museli nabídnout „nesmysl“, abyste je získali, a ještě s nejistým výsledkem, že se k baráži vůbec neprobijete.

Navíc se v Evropě izolací KHL v posledních letech výrazně pozměnil trh. Dřív se ruské kluby, které neměly šanci na play off, v lednu zbavovaly drahých hokejistů, čímž rozhýbaly evropský trh, teď se to neděje. Když k tomu připočtete, že extraliga hraje play off s 12 týmy, tak šance na posílení pro prvoligové mančafty je téměř nulová. Jihlava kupříkladu získala Lukáše Lhotáka ze Švýcarska, Alberta Michnáče ze Slovenska a Ondřeje Dlapu z Hradce, což byly fajn nákupy pro prvoligové play off, nikoli ale rozdíloví borci pro baráž…

Přiznám, že baráž se mi dlouhodobě nelíbí. Odměnou pro jakýkoliv tým v jakékoliv soutěži a v jakémkoliv sportu by v případě triumfu měla být šance se posunout o level výš. To platí i pro hokejovou extraligu a klidně přidejme, že to může být za splnění jasně definovaných licenčních podmínek, jako jsou finanční záruky i vyhovující stadion. Tyto podmínky ale ať platí pro všechny, tedy i stávající kluby, což by ovšem taky mohlo vyvolat otázky, co některé ze současných celků vůbec extralize dávají a jak ji posouvají.

Už jsem mluvil o nutném dialogu obou stran, přiznám ale, že při změně systému postupu/sestupu spíš víc věřím domluvě „velkých kluků“. I do hokeje už vstoupili miliardáři a bohatí majitelé se objevují také v 1. lize (Jihlava, Slavia). A právě vlastník Dukly Slavomír Pavlíček pro iDNES.cz před pár dny řekl: „Nedávno jsem mluvil s jedním šéfem extraligového klubu z horní části tabulky. Ti uznávají, že to není fér (baráž), ale tlaky z dolní části tabulky jsou velké – těm se to měnit nechce.“

Majitelé, kteří do klubů – potažmo celé soutěže – pumpují nemalé částky, by mohli cítit, jestli klub typu Jihlavy by nebyl pro extraligu osvěžením, přínosem a jestli se některé celky na dně extraligy jen nevezou…

Těmto lidem většinou nechybí odvaha, nebojí se risku a mají sebevědomí, že svůj byznys dělají dobře. Nepotřebují mít barážovou pojistku, protože přijde-li pád o soutěž níž, asi jste ve firmě chybovali a je tak čas na nápravu, změnu. Oni by měli být hybatelé změn, zbavení se konzervatismu, kvůli kterému extraliga stojí na místě. Věřím jim víc, než že něco změní transparenty Stop baráži či nabádání fanoušků, ať si stěžují u pánů Loukoty s Tůmou.