Článek
Třeba když oznámil svůj záměr absolvovat v neděli Pražský maraton. „Seděl jsem doma a v Brankách, bodech, vteřinách slyším, že chce běžet maraton. To mě zarazilo do křesla,“ neskrýval, že ho vyhlášení synova plánu zaskočilo.
Vzal telefon a zavolal mu… „Ptal jsem se, jak si to představuje, tak mi říkal, ať nejsem moc hysterický,“ s lehkým úsměvem popisoval stručnou komunikaci.
Martin Fuksa má skvělý fyzický fond, což dokazuje nejen v lodi, ale třeba i v dálkových bězích na lyžích. A jeho tatínek si všiml, že teď častěji obouvá běžecké boty.
„Už na soustředění v Kolumbii víc běhal, ale nenapadlo mě, že kvůli maratonu. Ptal jsem se ho, proč tolik běhá, když má volno, a on jen říkal, že chce běhat,“ líčí. „Pak tedy říkal, že chce běžet maraton, ale to jsem myslel, že si dělá srandu, což ostatně dělá často. Teď mě to tedy usadilo,“ popisuje Petr Fuksa.
Úskalím je termín závodu, protože se v pražských ulicích poběží pět dnů před prvním Světovým pohárem v Szegedu. „Věřím, že Martin Fuksa ještě přehodnotí záměr běžet Pražský maraton, což není krátce před závodem v Szegedu rozumné,“ říkal ostatně i šéftrenér rychlostních kanoistů Pavel Hottmar po nominačních závodech.
Jenže když si Martin Fuksa vytkne nějaký cíl, jde si za ním. „Já mu to rozmlouval, děda taky, ale radši už mlčím,“ přiznává jeho tatínek. „Běžel zatím nejvíc 32 kilometrů, teď bude ještě deset před ním, tak jsem zvědav. Ale samozřejmě mu fandit budu,“ ujišťuje.
Pro plány syna má i trochu pochopení. „On je do sportu zažraný, chtěl by dělat všechno, ale ty pěkné akce jsou většinou na jaře a v létě, kdy má závody, tak je mu to líto,“ ví kouč, jenž Martina dovedl i ke čtyřem světovým titulům.
Jak dokázal oddělit role trenéra a táty Martina a Petra? „Myslím, že to nebyl problém. Doma jsem táta, na tréninku trenér. Jasně, že když závodí vaše děti, jste trochu nervóznější, ale nedělám v tom rozdíly. Ani nejsem nějaký nervák. Mám rád život, úspěch je pro nás dobrý, ale důležitější je, abychom byli šťastní,“ ujišťuje.
Rychlostní kanoisté Martin (vpravo) a Petr Fuksovi.
Každý z jeho potomků je přitom odlišný. „Povahově hodně,“ přikyvuje. „Martin má klapky na očích a žije jen sportem, je pedant, všechno musí být perfektně připravené. Péťa taky maká, drží životosprávu, ale zároveň je takový free,“ srovnává Trenér roku, který šel ve své kariéře kouče ve šlépějích svého otce Josefa.
„Měli jsme ze začátku trochu jiný přístup k tréninku, se mnou se přešlo z traťového tempa víc na vytrvalost a ta se chytla. Posledních dvanáct let jsme naladěni na stejnou notu a vše funguje perfektně. A děkuju i klukům, nebýt Fuksič Teamu, tak tu nejsem,“ vyprávěl při originálním vyhlášení v prostorách Cirku La Putyka.
Bude někdo z jeho synů pokračovat v rodinné trenérské tradici? „Martin si myslím, že ne, Petra by to mohlo chytnout. Ale teď sportují a naším cílem je, aby se společně kvalifikovali do Los Angeles,“ dodal Petr Fuksa starší.
