Článek
I to je jedna z podivností, které odhaluje světový šampionát do 17 let. Tuctovému sportovnímu fandovi nejspíš uniká, že fotbalová omladina zrovna v Kataru kope o medaile, pro fotbal má ale mimořádný význam.
FIFA sama oznamuje, že turnaj sedmnáctiletých slouží jako určitý test pro extrémně sledovaný šampionát dospělých, který v novém a velkoryse pojatém formátu už za sedm měsíců hostí USA s Kanadou a Mexikem.
Fotbal si zkouší, jak lze zorganizovat monstrakci pro 48 týmů.
Pomiňme teď skutečnost, že si Katar předplatil pořadatelství současného šampionátu až do roku 2029. Taky zmizel dvouletý interval a následující období se bude turnaj sedmnáctek hrát každou sezonu.
Hned první dostaveníčko mladíků v Kataru potvrzuje, že je turnaj nesmyslně nafouknutý a ještě nesmyslněji se na něj přerozdělují místa pro jednotlivé kontinenty.
FIFA přidělila tři fleky Oceánii, takže role komparzistů se na periferii Dauhá zhostili teenageři z Fidži nebo Nové Kaledonie. Osm míst má rezervována Severní a střední Amerika, takže se dostalo i na Salvador, Haiti nebo Panamu. Evropa má 11 míst.
Na dospělém šampionátu jsou kvóty trochu odlišné. Evropa dostala o pět vstupenek víc a o jednu z posledních v baráži budou v březnu usilovat i Češi.
Na rozdíl od kvót se turnaj v Kataru a Americe neliší systémem. Rekordních 48 týmů rozdělených do dvanácti čtyřčlenných skupin. Do vyřazovací fáze jdou první dva celky z každé skupiny, pavouk pro 32 mančaftů doplní osm nejlepších týmů ze třetích míst.
V Kataru patřili mezi šťastlivce i Češi, kteří vyhlíží sobotní vyřazovací duel s Italy. Na úvod skupiny si nahnali skóre výhrou 6:1 proti Tádžikistánu a k postupu potom postačili dvě těsné prohry s Burkinou Faso (1:2) a USA (0:1).
Na každém turnajovém formátu naleznete vady, ale systému s postupujícími ze třetích míst si vysloveně koleduje, aby se zvrhl ve frašku. Ke cti mladých Čechů v Katarů slouží, že i přes postupovou porážku nerezignovali na výsledek.
Jenže budou podobně přemýšlet i týmy, které za půl roku v Americe už před výkopem budou vědět, že oběma k postupu postačí například výsledek 0:1?
Pamětníci si jistě vybaví šampionát 1982 a skupinový duel Německé spolkové republiky a Rakouska, který si vysloužil označení jako ostuda v Gijónu nebo hanebný rakousko-německý valčík. Německé vedení 1:0 vyhovovalo oběma týmům, postupovaly dál. Hráči druhý poločas prakticky prostáli, čtyřicet tisíc fanoušků na stadionu hromově pískalo a televizní komentátoři nabádali diváky, ať raději vypnou televizory.
Tehdy se hrálo systémem se 24 účastníky. V podobném režimu frčí v současnosti i evropský šampionát. Pro Ameriku jen vše vynásobte dvěma. Dvojnásobný zmatek. Dvojnásobná pravděpodobnost, že se vyvrcholení skupin zvrhne.
Víc týmů znamená markantnější výkonnostní rozdíly, což odkrývá katarský turnaj. Zavedený systém s 32 týmy má také určité limity, ale tým k postupu ze skupiny potřebuje stlačit pod sebe dva soupeře. Teď k víceméně zaručenému postupu stačí shovívavý los, který vám do skupiny přidělí jednoho trpaslíka.
Třeba mladí Maročané v Kataru rozstříleli Novou Kaledonii 16:0 a jdou dál, ač ve skupině nikomu dalšímu gól nevstřelili a třeba od vrstevníků z Portugalska nafasovali potupnou šestku. S přehledem taky ze třetího místa postoupili i Tunisané, kteří si zastříleli 6:0 proti Fidži a pak dvakrát důstojně prohráli.
Je jasné, že se v seniorské kategorii rozdíly trochu mažou, ale v Severní Americe už nyní mají účast jistou země jako Kapverdy či Uzbekistán. Při vší úctě k nim, pokud se ocitnou ve skupině se superfavority, ti mohou už v podstatě po losu slavit postup, nepodcení-li duel.
Netřeba zmiňovat, že rozšířením se turnaj v Kataru i v Americe rozplizl do neukoukatelných rozměrů. Z dosavadních 64 zápasů vzroste počet na 104. Nemálo z nich, zejména u konce skupin, bude fádních s docela odhadnutelným výsledkem.
Těšíte se?
