Článek
O důvodech, které Baník dovedly až na poslední příčku tabulky, už bylo řečeno i napsáno mnohé. Současné postavení i rozpoložení jen podtrhuje, jak špatným rozhodnutím bylo rozstřelit jádro úspěšného týmu.
Klub na to nebyl připraven a doplatil na to. Stejně jako nebyl nachystaný na odchod trenéra Pavla Hapala, který Baník dvakrát dovedl do pohárové Evropy. Parta se rozpadla a sebevědomí týmu, poznamenané ligovými nezdary, padalo níž a níž. Hapalovi trenérští nástupci Tomáš Galásek a Ondřej Smetana, přestože oba jistě dělali, co umí, krizi ještě prohloubili.
Domácí porážkou s Plzní, která byla v lize šestou v řadě, se Baník propadl na úplné dno tabulky a v klubu intenzivně řeší, co s tím. Mizérii zřejmě odskáče trenér Smetana, kterého by měl nahradit kouč druholigové rezervy Josef Dvorník. Uškodit tahle změna asi nemůže, ovšem jenom zapadá do sezony plné špatných manažerských rozhodnutí.
Čtvrtý trenér v sezoně je prostě moc.
Na druhou stranu, něco se udělat musí, protože současný stav je neudržitelný. Přestože výkon proti Plzni nebyl zlý a chyběl tomu snad jen vstřelený gól, Baník je prostě poslední.
A to je nelichotivý fakt.
Liga nabídne posledních pět kol v nadstavbě a ostravští fotbalisté svůj osud nemají tak zcela ve svých rukou. To ale nic nemění na tom, že na hřišti musejí pro záchranu udělat maximum. Na týmy před sebou, Slovácko a Duklu, ztrácejí bod, na třinácté Teplice sedm. Ve hře je patnáct bodů, pro které si musí jít.
Prostě rubat za Baník, jak zní heslo, s nímž šel tým do tohoto fotbalového ročníku a jak požadují věrní fanoušci, kteří Baník doma i venku neúnavně podporují.
I oni už jsou ale v posledních týdnech z výkonů a výsledků rozčarovaní a dávají to hráčům, trenérům i vedení klubu hlasitě najevo. „Václave, co na to říkáš?“ ptají se sborově majitele klubu Václava Brabce. „Ostuda Baníku!“ a „Rubejte za Baník!“ volají na fotbalisty, které po porážce s Plzní vyzvali, aby svlékli dresy, protože si je nosit nezaslouží.
Hráči správně odmítli. Ukázali tím, že jim současná situace není lhostejná, a to je dobrý signál. „Víme, za jaký klub hrajeme. Budeme bojovat do poslední chvíle a uděláme všechno, abychom v nadstavbě ukázali, že si zasloužíme hrát za Baník, nosit na sobě jeho dres i znak,“ uvedl kapitán týmu, 36letý matador Michal Frydrych.
Přesně to fanoušci chtějí. Nic víc, nic míň. Je jim jedno, zda Baníček vyhraje ligu, nebo jestli postoupí do evropského poháru. I když by obojí strašně rádi. Nejvíce ale chtějí na hřišti vidět jedenáct bojovníků, kteří za klub položí život.
Jen takoví hráči mají podle nich právo za Baník nastupovat.
Ostrava byla a asi ještě dlouho bude zvláštním místem k životu, který tu býval vždy těžký. Polovina chlapů těžila uhlí hluboko pod zemí, zbylí makali v železárnách, kde museli dřít v nelidských teplotách u vysokých pecí. A přestože doly i železárny jsou už minulostí, fanoušci se nemění.
Jsou tvrdí, nesmlouvaví, ale také rovní a obětaví. Fandit Baníku znamená pro Baník žít a totéž vyžadují od hráčů, kteří nosí jeho dres.
Baník rozhodně nemá druholigový tým. K zápasům vybíhají reprezentanti, borci, které by jinde rádi měli. Všichni do jednoho si ale musí uvědomit, že nyní jde o všechno. Na hřišti, ale ani v kabině, nesmí být jediný, kdo si půjde prostě jenom zahrát.
Tým musí být pevný jako ocel a z posledních kol vytěžit maximum. A je nepodstatné, zda ho povede Ondřej Smetana, nebo Josef Dvorník. Baník patří do ligy, musí to ovšem dokázat. Pokud bude věta „Rubat za Baník“ jen prázdným heslem, bude prázdný i klub.
