KOMENTÁŘ: Risk, který nevyšel. Teď Sparta musí jít stůj co stůj po Varaďovi. I za cenu potlačení eg

Situace ve Spartě je opravdu alarmující. Pražané v posledních čtyřech zápasech nebodovali, na výhru v základní hrací době dokonce čekají už devět zápasů a poslední Litvínov tak najednou má jen tříbodovou ztrátu.

Pochopitelně je za to vinen i někdejší vynikající útočník, čtyřnásobný mistr světa a olympijský šampion Pavel Patera. Vždyť Sparta až na občasné záblesky za více než čtvrtinu základní části neukázala herní tvář, kterou by se chtěla prezentovat. Tragické přesilovky i zmatky v defenzivě jdou z velké části za jejím hlavním trenérem.

Stejně jako až nepochopitelné lpění a nasazování hráčů absolutně bez formy. Ano, to je případ letní švédské posily z Plzně Gustafa Thorella, jehož Patera neustále cpal i na přesilovky, přestože mu důvěru nijak nesplácel. Je to i případ další předsezonní akvizice Dominika Simona. Zcela nedotrénovaného Dominika Simona, jenž se na ledě zadýchával už po 15 vteřinách, takže pro mužstvo je v současné době spíš přítěží (v pátek ve Vítkovicích už nehrál).

Jenže větší vina padá na hrb hráčů. Čest výjimkám, jakými jsou brankáři Kovář s Kořenářem či útočníci Řepík s Horákem. U drtivé většiny plejerů máte pocit, že na ledě nenechají; zvlášť v současném marastu; tolik potřebných sto procent. Zbytečné fauly, neochota chodit před branku, nedostatečné nasazení... To je jen letmý výčet sparťanských neduhů.

Jenže logicky se snáz vymění trenéři než třeba pětice hráčů. I proto krok vedení Sparty chápu. Něco už se prostě stát muselo. Takhle by to dál nešlo.

To však nic nemění na mém přesvědčení, že právě vedení klubu v čele se sportovním ředitelem Petrem Tonem a sportovním manažerem Jaroslavem Hlinkou nese tu největší vinu za současný stav.

„Pavel Patera si po vynikající hráčské kariéře prošel trénováním mládeže, u dospělých se učil od skvělých trenérů Radima Rulíka a Miloše Hořavy, který v něm vidí možného kandidáta na trenéra pro národní tým. Sám jsem ho zažil při trénování a věřím, že u nás bude úspěšný," prohlásil Ton na konci dubna při Paterově inauguraci.

Už v té době jsem sdílel názor řady hokejových odborníků, že jde o krok hodně riskantní. Nic proti Pavlu Paterovi, centr to byl vynikající, bezesporu jeden z nejlepších, jakého kdy český hokej měl. Jenže do role trenéra pro Spartu, v níž vždy byl a vždy bude nejvyšší tlak, ještě nedorostl.

Čtyři roky v Mladé Boleslavi pracoval s Radimem Rulíkem, a přestože formálně byli vedeni na stejné úrovni, fakticky byl šéfem Rulík. A odbýt si premiéru ve funkci hlavního kouče právě ve Spartě? Teď už i Hlinka s Tonem vědí, že tenhle risk se jim vůbec nevyplatil.

Sparta má příští týden během reprezentační pauzy oznámit jméno nového šéfa střídačky. Z mého pohledu potřebuje zkušeného úspěšného trenéra s velkým jménem. Jedinou osobou splňující tato kritéria je Václav Varaďa. Pražané musejí udělat všechno, aby ho získali. Aby jim nefrknul do Švýcarska, kde je o něj rovněž zájem. I za cenu kompromisů.

Už během megaúspěšného angažmá v Třinci, který přivedl k mistrovskému hattricku, si Varaďa rád skládal mančaft k obrazu svému. Nebyl pouhým trenérem. To by pochopitelně vyžadoval i ve Spartě, jenže to je v současné chvíli parketa pro Tona s Hlinkou.

Je jasné, že jednání ohledně vzájemného vymezení si kompetencí a odpovědnosti by nebyla jednoduchá. Jsem si však jistý, že pokud by měla vést k Varaďově angažování, potlačení vlastních eg by za to stálo.