OLYMPIJSKÁ GLOSA: Proč je pro sport špatně, když Pelta skotačí v Českém domě

Bizarní byl pak především moment, když se Pelta – toho času nacházející se v přerušeném výkonu trestu (5,5 roku) za manipulace se sportovními dotacemi – zapojil s Metodějem Jílkem do sborového pokřiku „My chceme halu“. A ještě v Českém domě, tedy na půdě Českého olympijského výboru (ČOV), který původně v celé spletité a dlouhotrvající kauze figuroval jako poškozený.

Ano, Peltu po pěti dnech „žaláře“ dostal ven Nejvyšší soud, který mu trest přerušil. Podle jeho obhájce Bronislava Šeráka mu nestanovil ani nějaká omezení, a tak může cestovat po světě, jak se mu zlíbí.

Do Českého domu vstoupil jako soukromá osoba, a tak jeho účast nechce ČOV oficiálně komentovat. Prý přijel do Milána se zájezdem hokejových Bílých Tygrů z Liberce, čemuž napovídá, že na záběrech vedle Pelty stojí i prezident klubu Petr Syrovátko.

Dle zákona vše čisté.

Jenže Peltova návštěva v Českém domě i třeba jeho rozhovor se šéfem ČOV Jiřím Kejvalem má hlubší konsekvence. Roky se pohybuji ve sportovním prostředí a slýchám od vlivných a vysoce postavených funkcionářů, kteří lobbují za finanční podporu sportu, nářky, jak je široká veřejnost i mnozí političtí představitelé vnímají coby vykutálené bafuňáře v podání Čtvrtníčka s Lábusem. Že panuje obecné přesvědčení, že veřejných peněz je ve sportu dost, jen místo u dětí končí u pupkatých pánů.

A věřte, že podobnou rétoriku rádi používají také politici, u kterých byste určitou erudici očekávali. Však téměř zaklínanou mantrou všech volebních programů je roky větička: „Zajistíme transparentní financování sportu.“

Teď nechejme stranou, že 99,99 procent dotací končí tam, kde má. Pelta, Kratochvílová (pravomocně odsouzení) či Kaderka jsou prostě symbolem vykuků, kteří v tom uměli chodit. A pokud si to vysocí sportovní představitelé neuvědomují a minimálně na veřejných místech před televizními kamerami, fotoaparáty, které chtěly zvěčnit oslavu rychlobruslařského šampiona, se od svých kamarádů nedistancují, pořád budou v jednom pytli s nimi.

Pak ať se ale nediví, když mají sportovní funkcionáři u veřejnosti téměř mafiánskou image, když sportovní dotace kdekomu smrdí a politikům se nechce do sportovní kasy přisypávat víc ani stavět rychlobruslařskou halu.

Ale třeba za to ten pokec s Velkým čápem stál.