PÁLÍ NEDO: Hra reprezentace se mi zamlouvá, v Miláně bych Červenku, Sedláka a Kašeho rozdělil

Líbil se mi především první zápas proti Finsku, který bych z celého turnaje označil za vůbec nejlepší. Viděl jsem výtečný pohyb hráčů, kteří byli rychlí, výborně bruslili. Po první třetině to sice bylo bez gólů, což si vysvětluji právě tou rychlostí, při které borci technicky nezvládali vytvořit finální nahrávku.

Ve druhé části rychlost upadla, český tým tam ale měl pětiminutovou fázi, kdy soupeře motal – dobře bruslil, hráči si vzájemně vyměňovali místa a u mantinelu díky fyzičce získal řadu puků. To byl velmi pozitivní obraz hry, byť v závěru už to byl jen boj o výsledek a druhý gól, který Finové dali a kvůli kterému se jejich kouč hodně zlobil, měl podle mě platit.

Proti Švýcarsku už to byla jiné, český tým se pevně držel své hry. Trošičku se sice vytratila rychlost, ale v zápase jsme měli převahu. Švýcarsko ani nebylo tentokrát tak fyzicky silné, nevytvořilo si moc šancí, chyběl mu lepší pohyb. Češi díky tomu měli víc prostoru, mohli kombinovat, čehož využili a dostávali se do přečíslení a situací 2 na 1. Mám pocit, že reprezentace si na Švýcary dlouhodobě věří a daří se jí.

Poslední zápas proti Švédsku bych nebral vážně, protože bylo od první chvíle vidět, že to je na hráče velký zápřah. Hráli tři zápasy ve čtyřech dnech, přičemž v sobotu se dostali do postelí o půlnoci a v neděli na oběd už byli zase na ledě. Hlavně pro hokejisty-sprintery, kteří musí hodně bruslit, je to náročné. Proto bych z výsledku nedělal žádnou vědu, koneckonců duel se zlomil ve třetí třetině v přesilovkách.

Když se budeme bavit o šancích na olympiádu, tak bych k hráčům z NHL přidal trio okolo Romana Červenky, byť bych tu lajnu se Sedlákem a Ondřejem Kašem propojil s hráči z NHL. Proč? Kaše je vyloženě technický hráč, Sedlák je malý, který sice solidně tvoří, ale občas je vidět, že není fyzicky dost silný a kapitán Červenka zvládne hrát s každým. Věřím, že trenér najde správnou cestu, má zkušenosti a dobře to složí. Zatímco my vidíme jen zápasy, kouč hráče sleduje v trénincích, pozná, kdo jak funguje a jakou má formu.

Zaujala mě i sparťanská dvojice Chlapík, Špaček, určitě by šlo nějak využít střelce Kubalíka, Fleka či Stránského, byť ten poslední se moc neukázal, nejspíš neměl správné spoluhráče. V obraně se mi líbil Ticháček, který i přes svůj věk udělal další krok výš. Věřil si, dobře hledal místa, nedělal chyby, střílel. To bylo pro mě moc příjemné překvapení.

Ale bude to stačit na olympiádu? Tam bude rozhodovat brankář a defenziva. Kanada, USA, Finsko i Švédsko proti nám vyrukují s rychlostí a silnou ofenzívou. Vím, že třeba trenér rád spoléhá na mladého Špačka, kterého dvakrát po sobě povolal z AHL na mistrovství světa. Ale to je technický hráč, který hodně hraje hokejkou, já u něj neviděl pravidelně nějakou fyzickou hru. Vzadu se hlavně nesmí dělat chyby, i proto bych pro Milán sázel na beky, kteří mají hodně odehráno a dá se na ně v tomto spolehnout.

Trochu se v defenzivě oproti minulým měsícům změnila situace, že už obránci jen nenahazují puky, ale pořád mi chybí častější střelba. Občas to prostě musí někdo propálit, dát pořádnou bombu a útočníci musí být připravení, že to od modré poletí, protože tam máme beky, kteří to dokáží, jako je například Zábranský. Pak můžeme využít předbrankového prostoru a tečování.

Na olympiádě bude důležité, aby se hráči drželi své hry, na kterou jsou zvyklí, byť to nebude snadné. Například Hertl ve Vegas hraje defenzivně druhou či třetí lajnu, úspěšně nastupuje proti nejlepším pětkám soupeře, ale teď v nároďáku bude muset hrát ofenzívně. On i ostatní jsou ale zkušení plejeři, aby to pod dohledem trenérů dali dohromady a mohli uspět.