Hlavní obsah

Cesta Voborníkové za medailovou senzací? Dala, dala, dala… A v cíli už jen emotivní skřeky

Jeden z trenérů mužské reprezentace Lukáš Dostál stál na střelnici a sledoval poslední položku Terezy Voborníkové, která ji nasměrovala mezi medailistky závodu s hromadným startem. „Do vysílačky hlásil: Dala, dala, dala, dala, dala,“ s úsměvem tlumočil konverzaci realizačního týmu druhý kouč českých biatlonistek Jakub Procházka. Ten stál na trati a hnal Voborníkovou za medailí.

Foto: Mosa'ab Elshamy, ČTK/AP

Tereza Voborniková na ramenou svých trenérů. Vlevo Jakub Procházka, vpravo Lukáš Dostál.

Článek

Anterselva (od našeho zpravodaje) – Český tým byl rozmístěn po celé délce dvouapůlkilometrového okruhu. Za střelnicí stál trenér mužů Michael Málek, v lese sportovní ředitel Ondřej Rybář s dalším koučem Ondřejem Moravcem, servismani… Všichni podél Voborníkové běželi pár metrů, aby ji nabili energií do posledních stovek metrů.

„Nevím, co, ale křičeli hodně,“ přiznávala Voborníková. V ten moment už žádné taktické pokyny či informace o mezičasech nemají význam. „Křičí se cokoliv, ale hlavně hlasitě,“ usmíval se Procházka, který si vypnul data na telefonu a jen poslouchal ve vysílačce, jak se závěr závodu vyvíjí.

„To je jeden z nejlepších pocitů, jaký může trenéra potkat. Všichni jsme ji tlačili očima i ústy, jak to jen šlo,“ vyprávěl Procházka, jenž se k reprezentaci připojil teprve před touto sezonou a s Dostálem vytvořil velmi mladé trenérské duo.

Olympiáda 2026 v Miláně a Cortině

V Itálii se od 6. do 22. února konala olympiáda. Prohlédněte si výsledky ZOH, stejně tak konečné medailové pořadí výsledky Čechů.

České medaile: Zuzana Maděrová (zlato), Metoděj Jílek (zlato, stříbro), Eva Adamczyková (stříbro), Tereza Voborníková (bronz)

Redakce Sport.cz po celou dobu olympiády nabízela dvě online studia - Italské ozvěnyCiao Italia.

Závěr se pro české fanoušky vyvíjel hodně dobře. Voborníková sice neodolala dvojici Francouzek, ale dojela si pro životní výsledek v podobě bronzové medaile. Pak už všichni z týmu spěchali do cílového prostoru, kde bylo veselo. Slavili Francouzi, Italové se loučili s končící Dorotheou Wiererovou, ale hodně vidět byly i bílé české bundy.

„Já byla moc ráda, když jsem všechny z týmu viděla v cíli. Doufám, že jsou z toho všichni stejně šťastní jako já a všem nám to do budoucna pomůže,“ hlásila Voborníková, která za cílem v dojetí přijímala jednu gratulaci za druhou.

„Já jí věřila, Terka je z těch holek nejlepší střelkyně,“ ujišťovala její nadšená parťačka Tereza Vinklárková.

Všichni v týmu se shodli na tom, že pětadvacetiletá Voborníková si medaili zaslouží. Za svou pracovitost, poctivý přístup… „Je to profík a pracant,“ vystihuje ji Dostál. „Ráda střílí, je často na střelnici. Věnuje se sportu na sto procent,“ oceňuje.

A její cesta od juniorských titulů mistryně světa až po dospělé medaile může být inspirací pro další mladé naděje, kterými český biatlon disponuje. „Uvidí, že tvrdá práce se vyplácí a ten systém práce funguje,“ věří Dostál.

Pochvala od trenérů i samotné Voborníkové zamířila i k servisu, protože bronzová medailistka se o lyže mohla opřít.

„Fungoval famózně. Chlapům a Julče (Svrčkové) se to povedlo výborně. Terka má dobře zvládnuté sjezdové postavení a ve sjezdech získávala,“ viděl Procházka, že jen zhruba 156 centimetrů vysoká postava Voborníkové nebyla hendikepem.

A co si vlastně trenérský tým s čerstvou olympijskou medailistkou za cílem řekl? „Já nevím. To byly spíš emotivní skřeky,“ smál se Procházka.