Čeští curleři chtějí pryč z posledního místa. Musí porazit Německo

Základní část mužského curlingového turnaje rychle spěje ke konci. Češi mají za sebou už šest duelů, v nichž pokaždé tahali za kratší konec a odnesli si porážku. Postupně nestačili na USA, Švýcarsko, Norsko, Velkou Británii, Itálii a naposledy v pondělí na Kanadu.

V tabulce patří českým reprezentantům poslední příčka za Čínou a Švédskem, které už si v systému každý s každým připsaly alespoň jednu výhru.

Německo, s nímž se Češi v úterý dopoledne utkají, potřebuje vyhrát všechny zbývající zápasy a zároveň doufat v zaváhání některého ze soupeřů, aby mohlo pomýšlet na postup do semifinále turnaje.

Vzhledem ke složitosti curlingových pravidel je na místě připomenout základní principy soutěže mužských družstev. Zápasy se hrají na deset endů a každý čtyřčlenný tým má v každém endu k dispozici osm kamenů. Oproti smíšeným dvojicím, které hrají osm endů a disponují pěti kameny na end, jde o výrazně delší a takticky náročnější formát.

Zásadním rozdílem je i absence předem umístěných kamenů, typických pro soutěž dvojic, kde startoval český pár Zelingrová–Chabičovský, a které výrazně ovlivňují úvod každého endu. V klasickém curlingu se navíc uplatňuje pravidlo tzv. Free Guard Zone, které v úvodu endu zakazuje vyražení krycích kamenů (guardů) ze hry.

Každý hráč má v týmu jasně danou roli. Lead (Lukáš Klíma) zahajuje end prvními dvěma kameny, zpravidla mířenými do pozice guardu. Následuje second (Marek Černovský), který odehraje třetí a čtvrtý kámen. Pátý a šestý kámen patří vice-skipovi (Martin Jurík). Poslední je skip – kapitán týmu, jenž řídí taktiku a hází závěrečné dva, často klíčové kameny. Náhradníkem týmu je Radek Boháč.

Cíl hry zůstává stejný – umístit kámen co nejblíže k „buttonu“, tedy středu kruhů na opačné straně ledové plochy. V každém endu boduje pouze jeden tým, který získá tolik bodů, kolik má svých kamenů blíže středu než nejlépe postavený kámen soupeře. O vítězi rozhoduje vyšší bodový zisk po odehrání všech deseti endů.