Článek
Na jediný den sportoviště osiřela, než tehdejší šéf Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage pronesl památnou větu: „Hry musejí pokračovat.“ Část účastníků her i organizátorů přitom po dvacet hodin trvajícím dramatu zakončeném tragickým krveprolitím nemělo na sportování ani pomyšlení.
Mnichovské hry měly být oslavou míru a porozumění mezi národy, aby tak Německu napravily reputaci po Berlíně 1936 plném nacistické propagandy. I na to ale doplatily.
V převleku za sportovce
Do olympijské vesnice se v noci osm palestinských teroristů dostalo bez větších potíží, však ostraha nechtěla budit obavy uniformami či zbraněmi. Přes ujištění organizátorů se ani izraelská výprava nedočkala zvýšených bezpečnostních opatření.
Aby útočníci splynuli s účastníky her, měli sportovní úbory i tašky, jen místo dresů a náčiní v nich nesli zbraně a výbušniny. Neomylně zamířili na adresu Connollystrasse 11, kde byla ubytována izraelská výprava. Však někteří z nich se nechali zaměstnat při přípravách vesnice jako dělníci či kuchaři, aby se pak v uličkách snáz zorientovali.
Před pátou hodinou Palestinci hlásící se k organizaci Černé září vtrhli do pokojů. Trenéra Mošeho Weinbergera a vzpěrače Josefa Romana, kteří se snažili klást odpor, nemilosrdně popravili, i díky pomoci statného zápasnického rozhodčího Josefa Gutfreunda, který zatarasil dveře, se přes balkony povedlo části izraelských sportovců uprchnout.
Policii sledovali v televizi
Devět jich ale teroristé zajali jako rukojmí. Z okna shodili výpis svých požadavků čítající propuštění 234 Palestinců vězněných v Izraeli i německých teroristů Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové z Frakce Rudé armády. Ultimátum stanovili do 9.00, jinak bude každou hodinu zabit jeden z rukojmích.
Zatímco v halách a na stadionech se dál sportovalo, začal maraton vyjednávání. Vývoj přenášela živě televize, a tak palestinští ozbrojenci v poklidu na pokojích mohli na obrazovce sledovat, jak policisté pobíhají na střeše, načež si vymohli jejich stažení…
Zničené německé vrtulníky, které transportovaly ozbrojené teroristy a jejich rukojmí na základnu Fürstenfeldbruck.
Do jednání se zapojila německá policie i Liga arabských států, dosaženo bylo prodlužování ultimáta. Teroristé se dožadovali odletu s rukojmími do Egypta a vymohli si večerní přesun na letiště.
Autobusem a vrtulníky byli dopraveni na základnu NATO Fürstenfeldbruck za Mnichovem, kde byla nachystána past s ostřelovači a policisty převlečenými za posádku boeingu. Jenže celá akce skončila po půlnoci na 6. září tragickým fiaskem.
Teprve při přesunu policie zjistila, že teroristů je osm, nikoliv pět, jak se domnívala. Připraveno tak bylo málo ostřelovačů a ještě nezkušených. Letadlo pak policisté z obav o život opustili…
Mylná zpráva
Když útočníci prohlédli léčku, spustila se na špatně osvětleném letišti dramatická přestřelka. Většina teroristů byla zneškodněna, ale ještě předtím stihli postřílet sportovce v jednom vrtulníku a granátem zabít další ve druhém, zemřel i německý policista.
O zmatcích při zpackané záchranné akci svědčila i zpráva, která se začala šířit. I světové agentury vydaly informaci, že se všechny izraelské sportovce povedlo zachránit. Úleva a radost trvala několik hodin, než přišla oprava, že naopak nikdo z rukojmích nepřežil…
Pamětní deska v Olympijském parku se jmény obětí teroristického útoku v Mnichově 1972.
Přeživší teroristé pak strávili v německém vězení jen pár týdnů. Koncem října je vláda pustila do libyjského Tripolisu poté, co další ozbrojenci unesli letadlo z Bejrútu do Frankfurtu nad Mohanem.
Izrael poté při odvetných akcích zlikvidoval většinu organizátorů útoků, zatímco pozůstalí opakovaně bojovali u soudů za odškodnění od Německa. Jeho zatím poslední část byla vyplacena letos. V mnichovském Olympijském parku dodnes připomíná tragické události pamětní deska se jmény obětí.
