Článek
Když ale vezmu rozum do hrsti, tak opravdu nevím, čemu letos vadila helma ukrajinského skeletonisty Vladyslava Heraskevyče s portréty sportovců, kteří padli při obraně své země proti vojenské agresi Ruska.
Nevidím v tom nedovolené politické gesto, spíš jen symbolické připomenutí pár tváří lidí, kteří mohli žít a možná i startovat na ZOH 2026, kdyby se Putinův režim před čtyřmi lety nerozhodl k vojenské akci proti suverénní sousední zemi.
Podle článku 50 Olympijské charty jsou politická prohlášení během soutěže zakázána, stejně tak se na sportovištích nepovolují žádné formy demonstrací ani politická, náboženská či rasová propaganda. Heraskevyč ale podle mě při diskusi se šéfkou MOV Kristy Coventryovou správně trval na tom, že obrázky znamenají především uctění obětí.
Neuspěl, se svou helmu závodit nesměl. Nabídku, aby tolik diskutovanou helmu odložil a nosil černou pásku na rukávu, odmítl. Přitom americký krasobruslař Maxim Naumov, který loni při letecké nehodě v Potomacu přišel o rodiče, klidně uctil jejich památku tím, že při čekání na známky při týmové soutěži ukázal společnou fotografii.
Jenže u něj z pohledu MOV šlo o připomínku rodinného neštěstí, zatímco válka je zřejmě vnímána jako pokračování politiky jinými prostředky. Vrcholný olympijský orgán se bojí, aby se mu celá situace nevymkla z rukou a raději alibisticky volí plošný zákaz jakéhokoli projevu, který by se dal jako politika vykládat.
Novinky.czTakže českým sportovcům by na přilbě určitě neprošly podobizny parašutistů Jozefa Gabčíka s Janem Kubišem, kteří za druhé světové války provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A když si uvědomíme jen tento fakt, tak to celé poněkud kulhá. Možná je na čase, aby Mezinárodní olympijský výbor přestal zavírat oči před realitou…
