Slzy i bouřlivý potlesk v Českém domě. Sáblíková se loučila, pak o půlnoci vítala Voborníkovou

Milán (Od našeho zpravodaje) - Velké loučení si užila už předminulý čtvrtek přímo na rychlobruslařském oválu, kde po dojetí pětikilometrového závodu lidé na tribunách na znamení úcty dlouho tleskali vestoje. A Martina Sáblíková následně vyprávěla, že to byla ta nejkrásnější olympijská tečka a že „podpora fanoušků je pro ni možná důležitější než placka.“

V sobotu v Českém domě přišlo i loučení se slavnostnějším puncem.

„Čím víc se blížil konec, tím jsem nad tím přemýšlela víc. A ta cesta, kterou jsem kráčela, byla strašně dlouhá, ale krásná. Teď něco končí. Věřila jsem Petrovi (trenérovi Novákovi) a tomu, co dělám. Snila jsem o olympijské medaili a je neuvěřitelné, že jsem to několikrát prožila. Nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem Petra a všechny lidi z rychlobruslení potkala. Bez tréninkových sparingů bych to nikdy nedokázala, v určitých momentech mi věřili víc než já sama,“ říkala z pódia Sáblíková, jinak sedminásobná olympijská medailistka. „Nejkrásnější medaile byla ta první (Vancouver 2010) a vyrovnal se jí i bronz z Pekingu.“

Na pódiu jí děkoval i předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, kromě květin dostala také oblíbené tvarohové knedlíky a po boku Sáblíkové se později objevil i její nástupce, Metoděj Jílek či životní partnerka Nikola Zdráhalová. „Jsem moc rád, že jsem s ní mohl strávit poslední dvě sezony a že jsem ji mohl vidět zblízka,“ vyprávěl Jílek, jinak zlatý a stříbrný z milánských her. „Jsem hrozně vděčná, že jsem měla možnost Marťu poznat. Ona je neuvěřitelný člověk, je neuvěřitelně skromná, dokáže lidem mega pomáhat. A vím, že bude pomáhat dál,“ přidala Zdráhalová.

Nejdojemnější chvíle nastala, když si s trenérem Novákem ťukli vínem, aby připili na veleúspěšnou kariéru. Stačil jediný pohled a oba se rozplakali.

Novák by si přitom přál, aby Sáblíková ještě nekončila. Vidí v ní pořád závodnici, která může dokázat velké věci. „Tělo má potenciál, ale záleží, co hlava.“

Pak se Sáblíková se svými nejbližšími „skryla“ do suterénu Českého domu, aby ale před půlnocí z něj zase vyšla vzhůru a tentokrát se proměnila v gratulantku ona. Do Milána totiž dorazila Tereza Voborníková, čerstvá bronzová medailistka z hromadného biatlonového závodu.

Strhl se bouřlivý aplaus, za kterým stáli i další čeští biatlonisté, ale i třeba švýcarští rychlobruslaři, kteří jsou tréninkovými parťáky Metoděje Jílka. „Byl to pro mě naprosto výjimečný den, zažívám nejlepší den mého života,“ říkala Voborníková z pódia, nicméně sama přiznala, že se nejvíc těší do postele.

Možná nejvíc ji „dostala“ právě poklona od Sáblíkové, což byl symbolický moment.

Sobotní večer patřil těmto dvěma dámám.