Mohl jsem jet o zlato, věděl Jílek. V cíli byl na sebe naštvaný a vynadal si

Milán (Od našeho zpravodaje) - Z milánské olympiády se vrací se zlatem a stříbrem jako nejúspěšnější český sportovec letošních her. Nicméně po rozlučkovém závodě v Miláně se v něm mísily zvláštní emoce. „Jsem hrozně rád, co se mi tady povedlo dokázat, ale dnes jsou emoce někde trochu jinde. Jsem naštvaný, ale až to odezní, určitě budu nadšený,“ říkal Metoděj Jílek.

Tušil, že po sobotě mohly být medaile i tři, nebýt zvláštního průběhu.

Byl hodně atypický. Rozhodně bych nečekal, že první únik dojede na olympiádě až do cíle. Dost týmů to prokoučovalo a přišlo o cenné kovy. Myslel jsem si, že silnější týmy, jako je třeba Amerika s Jordanem Stolzem, první úniky stáhnou. Stolz je několikanásobný zlatý medailista, měl podle mě největší šanci na výhru. Stačily mu dva kroky a byl by na tom úniku. Očekával jsem, že bude závodit, ale bohužel. Moje taktika byla vyrazit čtyři nebo pět kol před cílem a zkusit balíku ujet těsně před finálním sprintem. To byla má jediná šance na medaile. Závod se ovšem vyvíjel jinak, v balíku byl neskutečně lehký a sprinteři pak měli nohy na cílový sprint.

Kdybych věděl, co se stane, tak bych se určitě vydal za Bergsmou (nizozemský vítěz). Dokázal bych v tom úniku být, a to mě na tom štve nejvíc. Věděl jsem, že únik udělá, ještě před tím, než se do něj pustil. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že se na to chystá. Rozhodoval jsem se, jestli se tam přidat, nebo ne. Ale věděl jsem, že balík táhne Jordan Stolz, kterému stačí udělat dva kroky a byl by na mně. Balík ovšem zůstával v klidu. Nikdo nestahoval, přitom je tam hodně týmů, co jely ve dvou. Všichni jen koukali na sebe, kromě Belgičanů, kteří jako jediní stahovali. Ostatní nic a přišli tím o medaili.

Když byli polovinu kola od nás. Zkusil jsem zaútočit na bronz, ale celý závod se nic nedělo, sprinteři měli dobré nohy a proti Jordanovi, který vyhrál olympijské zlato na 500 metrů i na kiláku, poslední tři kola nemůžu udělat nic moc, když má čerstvé nohy. Jen pro představu - když někdo jede za někým a odpočívá, šetří 30 procent, což je neskutečná výhoda. Já měl taky poslední čtyři kola úplně fresh nohy, ale to měl celý zbytek balíku. Jenže pak nedovedu soutěžit proti lidem jako Jordan, který má osobák na kilometru skoro o osm vteřin lepší. Byla to lenost těch ostatních lidí.

Myslím si, že úplně nebyla zodpovědnost na mně. Já tam jsem sám, nemám ani šanci na finální sprint. Kdybych to táhl, neměl bych pak síly udělat nic. Byla tam další spousta lidí, kteří taky nic dělat nemuseli, ale taky tam bylo dost lidí, kteří byli v závodě po dvou. Ti by trošku stahovat měli.

V ten moment mi to bylo trochu líto, ale takové chyby se stávají i na tom nejvyšším levelu, pramení to z nervozity. Bohužel mu to nevyšlo, taky měl ambice na medaili. Určitě by mi to v závodě lehce pomohlo, ale taky si musíme uvědomit, že nestartujeme za stejnou zemi a nemůžeme se jeden pro druhého obětovat. Bylo by to politicky nekorektní. Druhý člověk by z toho nic neměl.

... byl jsem jen naštvaný a nadával jsem si.

Jordan Stolz (v cíli čtvrtý) začal tyto závody jezdit teprve tuto sezonu, takže asi nemá tak velké zkušenosti, jako mají ostatní závodníci. Nemyslím si, že ho to omlouvá. Sil má dost, je to nejrychlejší závodník, který tady je. Myslím si, že ty dva kroky by ho tolik sil nestály. Vina není jenom na něm, ale i na ostatních týmech. Štve mě tento přístup. Kdybych byl na jeho pozici, určitě bych se snažil stahovat, jako to udělal Bart Swings, i když je slabší bruslař. Stejně se snažil, aby se sprintovalo o medaile. Belgičané jako jediní odvedli fakt skvělou práci. Největší zodpovědnost ale byla na Stolzovi. Skoro nikdo ho nemá šanci porazit ve sprintu. Navíc, když někdo stáhne únik, uvaří si nohy. Kdyby to někdo zkusil dotáhnout a pak by se dostal do sprintu se Stolzem, on ho převálcuje ještě dvakrát tolik. Takže největší zodpovědnost byla na něm a on s tím vůbec nic nedělal.

Myslím si, že by nic nedělali a placka by byla jistá. Jel bych s Jorritem (Bergsmou) o zlato.

Mohl jsem být první, nebo čtrnáctý. A co to rozhodlo, byla milisekunda na začátku závodu. Jediná věc, která to rozhodla. Kdyby jakákoliv medaile padla, byl bych rád. Tohle je nevyzpytatelný závod. Ani na Světových pohárech se tohle moc nestává, že se první únik povede. Mně se to povedlo naposledy v Inzellu, ale říkal jsem si, že se to nemůže v životě nikdy stát na olympiádě. Podle toho jsem taky závodil. Bohužel opak byl pravdou. Asi musím přemazat v hlavě všechny věci, co jsem měl na startu, a učit se to znovu.

Dejme tomu, že tam byla chyba, ale jel jsem dobrý závod a na hranici svých možností, lépe jsem to zajet nemohl. Poslední kolo, kdy mě předjeli, tak jsem to víceméně vypustil, jestli budu 10. nebo 14., už pro mě takový rozdíl nedělá. Určitě jsou to zkušenosti do budoucna. Něco si z toho vezmu, ale pořád mi v hlavě šrotuje, co jsem mohl udělat jinak. A asi ještě nějakou dobu nepřestane.