Sáblíková o těžkém odcházení: Lidi za mnou stojí, psal mi i Petr Čech. Já to ale v sobě nezvládám

Milán (Od našeho zpravodaje) - Stála v přízemí budovy v olympijské vesnici, kolem ní chumel novinářů, kamer i fotoaparátů, což byl jen důkaz, jakou českou sportovní celebritou je. Má sedm olympijských medailí, z toho tři zlaté a leckdo by jí přál, aby i její loučení mělo medailový lesk. „Uvidíme, jestli se sesypu, nebo ne. Přijde mi, že ostatní tady jezdí neskutečně a já se spíš tak ploužím,“ říká skromně.

Už v sobotu její mise v Miláně začne závodem na 3 000 metrů.

Pořád se s tím nějak perem. První dva tréninky byly nejhorší, kdy jsem si musela zvyknout na tvrdost ledu a zvuk, který led vydává. Je postavený na dřevě, a tak jsou to takové duté zvuky.

Já nevím, já to nestavěla. To byl Petr (trenér Novák). Ale včera, když jsem byla na kole, říkal, že je to trénink na obojí, tak asi ví, co děláme.

Já si nevěřím ani na jedno. Já se tam jdu poprat sama se sebou, s ledem, se soupeřkami. Když se koukám, tak tady jezdí úplně neskutečně a mně připadá, že se zatím spíš ploužím. Nedokážu odhadnout, jaký to bude. Já vím, já to říkám pořád, že? Ale je to prostě jeden závod, není to Světový pohár. Tady člověk sází na jednu kartu a uvidíme, jak to vyjde nám. Jdu tam, abych odjela své poslední závody a byla s nimi spokojená.

Já bych hrozně ráda řekla, že to tak bude, ale já opravdu vůbec netuším. Já se snažím zatím nemyslet na to, co mě čeká, protože pro mě je to všechno strašně svazující. Jdu od tréninku k tréninku, ale jak to bude vypadat zítra, pozítří těsně před tím závodem, jak moc se sesypu, nebo ne. Tak to vám nedokážu říct. A že mám zkušenosti? Člověk dokáže být před závodem hrozně nervózní, tak možná se dokážu lépe poprat s tím, jestli na vás tlak na úspěch. Akorát ten já teď nemám, já mám tlak sama na sebe. Vím, že je to můj poslední závod a je pro mě hrozně těžké se vypořádat s tím, že to končí.

Je skvělé a neuvěřitelné, jak se lidi chovají. Já jsem si nikdy nepředstavovala, že toto zažiju. Spousta lidí mi říká: ‚Jeď tam, zamávej a my tě budeme mít navždycky rádi.‘ To chci slyšet. Lidi ode mě nic ‚neočekávají‘, ale já od sebe ano. Já si ten tlak na sebe vytvářím celou sezonu.

Je, hrozně moc! Já jsem si nikdy nepředstavovala, že to takto bude vypadat. Říkala jsem si, že odjedu poslední závod, zamávám, možná si trochu pobrečím. Ale ono je to fakt těžké. Nevím, kdo budu bez toho bruslení, vždyť ho dělám od jedenácti let. Vůbec nevím, jak bude můj život vypadat, co budu dělat. Mně psal i Petr Čech, lidi stojí za mnou, chtějí mi pomoct, ale já to úplně v sobě nezvládám.

Hlasovala! Pastrňák je totální legenda, jsem moc ráda, že ho tady uvidím, protože jsem ho ještě neviděla naživo. Těším se, že se půjdu podívat na nějaký zápas a je fajn, že přijede dřív než ostatní, že si ho možná budeme užít trošku jinak, než když pak nakluše 25 hokejistů.