VIDEO: Královna Martina odchází, nastupuje král Metoděj! Jílek zničil světovou konkurenci

Milán (Od našeho zpravodaje) - Den poté, co se v rychlobruslařské aréně sama dojemně loučila, Martina Sáblíková v pátek zblízka sledovala, jak její žezlo přebírá Metoděj Jílek. Objala ho, smekla před ním předala tričko se symbolickým nápisem „Golden boy - zlatý hoch“, protože teď je králem on.

Má zlato z desítky, od neděle i stříbro z poloviční trati.

Den před závodem si přitom přál, aby mu los do páru přiřkl Francouze Loubineauda, se kterým by se na rovinkách vyvážel v „závětří“. A aby jeho konkurent Nor Sander Eitrem vyfasoval Američana Dawsona, jenž by mu naopak s popotahováním příliš nepomohl.

Osud ale rozhodl jinak.

Eitrem šel do poslední jízdy s Francouzem. Jílek měl jet s Američanem před nimi. Dawson se ale nakonec ze závodu odhlásil, a tak se k Čechovi posunul Kanaďan Ted-Jan Bloemen, zlatý na desítce před osmi lety v Koreji. „Dawson mi napsal ještě včera večer, že se omlouvá, že by se mnou moc chtěl jet, ale že se odhlašuje. Soustředí se na týmovou soutěž, kde mají velkou šanci na zlato. To chápu a respektuju. Jsem hrozně rád, že mi dal vědět dopředu a mohl jsem jít spát s tím, že vím, s kým pojedu,“ popsal Jílek.

Hodinu a půl před startem klání se Jílek rozběhal, zanedlouho obkroužil pár zahřívacích kol. Pak se skryl v útrobách arény a čekal, až přijde jeho čas.

Prvním, s kým si chtěl porovnávat čas a kdo nastavil základní medailovou laťku, byl Polák s ruskými kořeny Semirunnij, jenž ve třetí rundě vysekl 12:39,09 a dostal se do čela. V pozici lídra zůstal i po odjetí Nizozemce Jorrita Bergsmy a pak už se na start postavil Jílek. České ostrůvky v záplavě nizozemské oranžové ožily a napjatě sledovaly počínání 19letého mladíka.

Po prvním kilometru ztrácel necelé dvě vteřiny, po třech zůstával odstup konstantní, ale Jílek dobře věděl, že na desítce je důležitá rozvaha, dobře zvolené tempo a strategie. V půlce sice ztráta narostla na 2,5 vteřiny, jenže už o den dřív Jílek popisoval: „Na desítce rozhoduje posledních deset okruhů.“ Dál „sekal“ kola pod 30 vteřin a na sedmém kilometru se jeho čas poprvé dostal do zelených čísel, znamenající vedení. Češi na tribunách bouřili, Nizozemci se k nim postupně přidávali.

„Posledních osm deset kol bylo fakt na morál. Už jsem jel z posledního a poslední tři kola už mi nevystačily síly, ale naštěstí to nebylo potřeba.“

Na osmi kilometrech měl k dobru už 3,34 vteřiny a v cíli přes pět a půl sekundy. Jakmile proťal závěrečnou lajnu, zvedl obě ruce vzhůru. Věděl, že má medaili. A že je to tuze dobrý čas, který mu může přihrát tu vysněnou, tu nejcennější.

I Nor Sander Eitrem, vítěz nedělní pětky, který se chystal na start, mu na znamení poklony ukázal vztyčený palec.

Pak už si Jílek sedl na lavici a čekal. „Věděl jsem, že jsem nastavil hodně dobrý čas a že bude těžké ho přejet. Ale taky jsem věděl, že v poslední jízdě je Eitrem, který má formu svého života a nepřekvapilo by mě, kdyby zajel fakt dobrý čas. První polovinu závodu měl lepší mezičasy než já, pak mu došly síly,“ říkal Jílek.

Eitrem měl v polovině své jízdy náskok zhruba 1,5 vteřiny. Jenže vydrží tempo? napadlo leckoho. Jeho časy na kolo začaly postupně skákat přes 30 vteřin, na kótě 6 400 metrů už na Jílka ztrácel. „Když se to překlopilo, tak jsem věděl, že už to nedá.“

Bylo jasné, že tohle bude velký český den. Jestli v neděli přijímal stříbro chladně, téměř bez emocí, tak tentokrát na ploše skotačil, skákal, mával divákům.

A hrdí Češi věděli, že poté, co ve čtvrtek odešla královna Martina, nastoupil na trůn král Metoděj.